Na začátku každého vztahu chceme se svou novou láskou trávit co nejvíc času. Chodíme na rande, do restaurací, jsme nadšeni procházkou po městě a okolí, kde žijeme, navštěvujeme divadla, kina a užíváme si zamilovanosti, kdy se těšíme na příští setkání. Po čase se ale vztah pomalu změní do zajetých kolejí. Opadnou růžové brýle a najednou vidíte, že náš partner není tak dokonalý, jak se ze začátku zdálo. Touha mu dát pusu i za mlčení se někdy stává touhou ho něčím praštit a odejít. Každodenní radosti i starosti, které život přináší, najednou začnou vstupovat do našeho vztahu. Nenápadně, tiše, ale o to tvrději. Najednou už není ani tolik času či chuti si někam společně zajít a občas není čas se vůbec vidět, i když na minutku.
Společné setkání, společné chvíle kdekoliv a jakkoliv a pak každý k sobě domů
Má to jednu jedinou výhodu. Neřeší se dennodenní problémy, povinnosti, jelikož o nich druhý neví, a nikdo se tím moc nechlubí. Užívá se každá minuta, kdy jsou dva lidi spolu. Nemusíme se zpovídat proč nemáme zrovna čas v tu dobu kdy ho má ten druhý, nemusíme hlídat čas kdy přijdeme domu, abychom například připravili pro dva večeří včas, nebo abychom vysvětlovali, proč jsme se zdrželi a kde.
Chlapi to mají jednodušší.
Sejdou se, užijí si chvil s protějškem, tak jak oba chtějí, padne opona, a navrátí se do svého, kde mají klid a těší se na další setkání. Nemusí cokoliv dělat navíc, nikdo jim nenakazuje to si ukliď, to je potřeba, zařídíš to… nemusí vysvětlovat, proč zrovna musí na jedno pivko, a kdy se vrátí, natož pak vysvětlovat druhý den proč si přitáhl tu opici na rameni.
Ženy jdou na to více z praktického hlediska
Ženy se v těchto případech často brání společnému bydlení více než muži. Nechtějí svému partnerovi denně vyvařovat a prát špinavé prádlo, případně se rozčilovat nad tím, že zase nechal ponožky pohozené v kuchyni, nebo proč jim musí celou noc chrápat do ucha.
Jsou sice s mužem šťastné a spokojené, ale také jim naplno vyhovuje, když mají své soukromí, pohodlí a nejsou svazovány povinnostmi, které by ze společného soužití pramenily.
Mingles je obzvláště vhodný vztah, a i výhodou, pokud se ženy věnují studiu, kariéře, a náročné práci. Zkrátka situacím, kdy musí mít čistou hlavu, a nezaobírat se příkladně otázkou co ten prvok chlap zase vyvede. Představa každodenního mytí nádobí, nákupů, praní, alchymie se trefovat do chuti muže a ještě se večer tvářit mile, odpočatá a při chuti, i když by padala lidově na hubu, jen aby byl pan domu spokojen, je představa doslova hororová. A když slyšíme kolem sebe různé stěžování lidí na partnerský život, kterým se snad dokonce už lidi chlubí, aby byli politováni, tak vztah mingles jasně vítězí.
Dívky i ženy se mohou v klidu pro své zlatíčko hezky obléct, nalíčit a připravit se na pravé nefalšované rande, a je to pro ně k nezaplacení. Vědí totiž, že za normálních okolností v soužití by si jejich chlap v zajetí stereotypu spolužití možná ani nevšiml, že se kvůli němu hodila do gala. Věta „No konečně, to ti to trvalo“ vyvolává tmu před očima. Chtějí si žít tzv. na vlastní triko, užívat si života podle svého. Představa, že večer co večer tráví s partnerem u televize se sáčkem chipsů a každý víkend jezdí k rodičům, kde někdy to musíš tak anebo to, a my jsme, tohle děláte špatně, ač se snažíme jakkoliv je pro mnohé strašidelná představa.
Život v mingle stylu je přitažlivý pro mladé nezávislé páry, které budují kariéru a chtějí mít svůj vlastní čas pro sebe a své koníčky. Daleko složitější situace je tehdy, kdy jsou ve vztahu, už nějaké děti ať z té či z té strany. Ty potřebují stabilitu a pevný řád. A o volném času pro druhého ani nemluvě, je ho méně a méně.
Pokud i v těchto situacích se dva chtějí, touží po sobě, tak v těchto případech najednou oba řeší co a jak, kam jít společně, do té doby, kdy do toho prásknou a sestěhují se. Jenže oba stojí před zásadní životní otázkou. Kdo ke komu.
A to je někdy dost velký oříšek, který může vyústit i rozchodem a rozpadem vztahu.
