Před nedávnem jste se stal tváří projektu na podporu lidí s Idiopatickou plicní fibrózou, pomáháte šířit povědomí o této nemoci. Co Vás k tomu přimělo?
Oslovila mne paní profesorka Vašáková, primářka Thomayerovy nemocnice a expertka na tuto nemoc s tím, zda bych ji pomohl se zviditelněním IPF mezi lidmi. Když jsem si poslechl, jak je nemoc zákeřná a že člověk nemůže téměř nic udělat pro to, aby se jí vyhnul, zamrazilo mne a hned jsem kývl. Když totiž lékaři najdou IPF, při níž člověku přestanou fungovat plíce, včas, je zde šance s pomocí léčby nemoc zpomalit nebo zastavit. Česká republika má navíc, na rozdíl od Slovenska, Maďarska nebo Polska léky, které to umí. Když se na nemoc přijde pozdě, tak člověk do dvou tří let umře. IPF stála život například herce Marlona Branda. Dost mne vyděsilo, že přestože nekouřím a žiju relativně zdravě, nic mi nezaručí, že se toto nemůže stát i mě. A představa umírání postupným zadušením, jen proto, že jsem včas nešel na jednoduché vyšetření, když jsem se začal zadýchávat víc než obvykle, je děsivá. Pokud tak můžeme pomoci, i kdyby jen pár lidem prodloužit život, je to víc, než může dokázat jakýkoliv film na světě.
Jak vnímáte obraz nemoci a smrti v dnešní společnosti?
Odstrkují se tak aby na ně nebylo vidět, což mě nevadí, ale je samozřejmě prospěšné si je čas od času připomenout, ať si uvědomíme, jaké štěstí je být zdravý a živý. Tenhle film by doufám mohl byt takovým připomenutím, to by se mi líbilo.
Posledních pár měsíců a jsou velmi rušné, jak kvůli natočení, tak kvůli uvedení filmu. Přesto se zeptám, nosíte v hlavě už nyní nápad na další film?
Pár nápadů nosím, hýčkám si je jako malé děti, kterými zatím jsou. Koukám, jak se rozvíjejí, jsem zvědavý, co z nich bude... Všechno je to ale zatím ve stadiu mateřské školky, tak uvidím, co z nich vyroste.
