Pondělní rozjímání
Na stole voněla další káva a my, dva chlapi, jsme pokračovali v drbání o babách a o tom, jak to chodí na seznamkách...
Dostali jsme se až k tomu vzájemnému přeposílání fotek IN po síti mezi Jendou a…
Sami to možná znáte, že člověk dostane občas skoro až infarkt z fota poslaného mailem, aniž by sám chtěl.
„To jako chceš říci, že to tak bylo silné nebo ses lekl nějakýho bubáka?“ Ta představa mě fakt zajímala.
„Jo lekl… Ale jakého bubáka. On to byl, člověče, chlap, a dokonce mi napsal, že mi dá 2 litry za noc plnou hraní. No to mě tak nasr…,“ odpověděl Jenda.
Po těchto slovech jsem zmlkl a zahleděl se do černé tmy v hrnku... V hlavě mi začalo šrotovat, moc do zpěvu mně nebylo. Jo, ty vzpomínky. Když někdo řekne, že to, co bylo, ho už nezajímá, nebo to vymazal z paměti, si lže sám sobě. To tam totiž zůstane natrvalo.
„Co je, to tě tak vzalo?“ lekl se Jenda.
„Ale ne, jen jsi mi připomněl něco z minulosti,“ odvětil jsem, ale nechtěl jsem to rozebírat dál.
„Počkej, to jako, že jsi taky s chlapem na netu něco měl?,“ optal se zas pro změnu zvědavě Jenda.
„Ale ne, já ne, ale jeden můj prima kámoš.“
„No a jak to dopadlo?“
„Blbě,“ a bylo to na mně vidět, že mě ta zmínka o něm dost citově vzala. Jenda, aby zachránil situaci, se snažil o změnu tématu.
„Hele, víš, že ženský v určitým věkovým rozmezí se dají přirovnat k nějakému státu na této planetě?“ najednou na mě vybafl Jenda a šibalsky se usmál, že jsem v mžiku zapomněl na to, co mi lítalo v kebuli.
„Ne nevím, tak řekni,“ pobídl jsem Jendu, který se nadechl, a už to bylo venku. Jenda začal moudře porovnávat ženský se státy na Zemi.
Dařilo se mu to trefně. Jen doufám, že mě za to nějaká dáma ala Afrika nebo Afganistán na ulici nepřetrhne jako hada.
Žena stará 18 až 21 let je jako Afrika nebo Austrálie. Je napůl objevená, divoká, a přirozeně krásná i se svou džunglí v úrodných deltách.
Ve věku 21 až 30 let je žena jako Amerika nebo Japonsko. Zcela odkrytá, velmi dobře vyvinutá a otevřená obchodu zejména s komoditami jako jsou peníze a auta.
Mezi 30. a 40. rokem je žena jako Indie nebo Španělsko. Velmi žhavá, uvolněná a vědomá si své vlastní krásy.
Mezi roky 40 a 45 je žena jako Francie nebo Argentina. Válkami snad byla napůl zničena, ale pořád ještě může poskytnout vřelá a žádoucí místa k návštěvě.
Žena stará 45 až 50 let je jako Jugoslávie nebo Irák. Prožila si své válečné útrapy a teď splácí minulé chyby. Masivní přestavba je bezpodmínečně nutná.
Ve věku mezi 50. a 60. rokem připomíná žena Kanadu nebo Rusko. Velmi rozlehlá, tichá a s nekonečnými hranicemi. Přes to všechno její ledové klima nechává chladným každého muže.
Mezi 60 a 70 lety života je žena jako Anglie nebo Mongolsko. Má slavnou minulost, ale žádné vyhlídky na podobnou budoucnost.
Po sedmdesátce už žena připomíná Albánii nebo Afganistán. Každý ví, kde leží, ale nikomu se tam nechce.
Začali jsme se pak tomu tak hlasitě smát, až se lidé u stolků kolem lekli, co se to děje.
Pak jsem to završil nakonec já. Napil se donesené teplé kávy a dodal jsem: „A víš jaký je rozdíl mezi mužem 14 až 70 let? Je jako Kuba – pořád ovládaný jen jedním orgánem.“
Culili jsme se jak dva cvoci, doslova jako ti Kubové z Kuby, ale humor mě přešel ve chvíli, kdy se Jenda na mě podíval, a dal mi otázku, která mě doslova zamrazila. „Hele, Romčo, a jak dopadl ten tvůj známý s tím chlapem na tu inzerci?“
Nechci vzpomínat na špatné věci z minulosti, ale tak nějak mě to dostalo, že jsem mu vyprávěl, kam až může vést důvěra v seznamování přes písmenka, aniž bychom věděli, kdo vlastně sedí na druhém konci.
A vězte, lidi… Dokud se nesetkáte osobně s člověkem, s kterým si píšete, nemáte pražádnou jistotu, že to vše, co píše, je pravda, že z fotky se na vás culí právě on či ona, s kým si právě píšete.