Celou Evropu, Blízký východ a část Asie roku 536 pohltila záhadná hustá mlha, která téměř úplně zakryla slunce na dlouhých 18 měsíců. Kvůli tomu, že přes mlhu prakticky vůbec neprosvítaly sluneční paprsky, klesla teplota na Zemi na pouhých 1,5 až 2,5 °C.
Nedostatek příležitostí k opalování ale tehdy nebyl tím největším problémem. Kvůli extrémně nízkým teplotám a slabým slunečním paprskům zahynuly téměř všechny plodiny a lidé začali hladovět.
Většina lidí tehdy věřila tomu, že slunce už nikdy nevysvitne. Původ záhadné mlhy nikdo neznal. Byzantský historik Prokopius temné období popsal následujícím způsobem: „Slunce vydávalo své světlo bez jasu, jako měsíc, po celý tento rok“. Dříve historici podobným zápisům z této doby nevěřili a měli je za pouhé zveličování, opak byl ale pravdou. Lidé tehdy nepropadali hysterii, ani si nevymýšleli pohádky.
Erupce sopky na Islandu
Teprve nedávno výzkumníci objevili, co přesně toto „období temna“ způsobilo. Přispěla k tomu analýza ledu ze švýcarského ledovce.
Tým specialistů vedený McCormickem a glaciologem Paulem Mayewskim z Institutu pro změny klimatu na univerzitě v Maine poukázal na to, co vzniku husté mlhy předcházelo. Viníkem byla sopečná erupce na Islandu na začátku roku 536. Popel z výbuchu tamní sopky se následně rozšířil téměř přes celou severní polokouli a vytvořil hustou mlhu.
To ale nebyl jediný následek výbuchu islandské sopky. Výbuch o takové síle způsobil změny v globálním klimatu, což mělo za následek několik let hladomoru. Toto temné období bylo příčinou ekonomického kolapsu, který pak ještě prohloubily události následujících let.
O několik let později, v roce 541, vypukla první epidemie dýmějového moru v římském přístavu Pelusium, na který zemřela třetina až polovina populace Byzantské neboli Východořímské říše. Nemoci se tehdy začalo říkat justiniánský mor.
KAM DÁL: Nejděsivější věznice v historii: Cela v rakvi a skalní vězení, ze kterého naskakuje husí kůže.
