Místo teologa členem gestapa
Klaus Barbie se narodil v Německu do katolické rodiny, ve které byli oba rodiče učiteli. Jeho dětství bylo poznamenané tím, že Klaus navštěvoval školu, kde učil jeho otec, který byl navíc alkoholik. V roce 1925 se rodina odstěhovala do Trevíru. Otec měl o budoucnosti Klause jasné představy. Chtěl, aby se jeho syn věnoval teologii.
Klaus ale nebyl prototyp vzorného studenta a místo školy mu vyhovovalo být nezaměstnaný. V roce 1933 zemřel jak jeho bratr, tak otec a Klaus se nechal naverbovat do Říšské pracovní služby. V roce 1935 se přidal k německé tajné nacistické službě. Následně vstoupil do SS a byl převelen do Lyonu, kde se z něj stal velitel gestapa.
Řezník z Lyonu
Klaus Barbie byl přezdívaný jako Řezník z Lyonu, a to hlavně kvůli oblibě v mučení vězňu a převážně dětí. Gestapácký velitel má na svědomí více než čtyři tisíce lidských životů a je zodpovědný za deportaci čtyřiačtyřiceti židovských dětí do koncentračního tábora v Osvětimi. Klaus Barbie navíc nepůsobil jako typický německý důstojník SS. Vypadal velmi mile, zakládal si na svém úsměvu a často se mazlil se svojí kočkou, což obzvlášť u dětí vzbuzovalo pocit bezpečí a důvěry.
Bití dětí měl v oblibě
Klaus Barbie se nebál použít krutost proti těm nejbezbrannějším. Výslechy, které vedl s dětmi, často trvaly týdny a během nich byly oběti hodiny bity a mučeny. Podle výpovědí měl Klaus Barbie vždy úsměv od ucha k uchu a poté následovala nálož brutality. Klaus Barbie zajal a mučil Jeana Moulina, který byl vysokým členem francouzského odboje a lidovým symbolem odporu proti nacistům.
Spravedlnost přišla po letech
Velitel gestapa dlouhá léta po druhé světové válce unikal spravedlnosti. Na konci války totiž začal spolupracovat se západními spojenci a zvládl uprchnout do Jižní Ameriky. V roce 1971 ho ale po deseti letech usilovného hledání vypátrali manželé Klarsfeldovi, kteří jsou známí jako neúnavní lovci nacistů. V roce 1983 byl vydán do Francie a v roce 1987 začal jeho soudní proces. Klaus Barbie nikdy neprojevil ani špetku lístosti a nakonec byl odsouzen na doživotí. V roce 1991 ve vězení umírá v sedmasedmdesáti letech na leukémii.