Z architekta lovcem nacistů
Simon Wiesenthal se narodil v roce 1908 ve městě Bučač nedaleko Lvova. Možná, kdyby nedošlo k druhé světové válce, tak by se Simon věnoval architektuře, kterou také vystudoval. Jenomže válka jeho život obrátila zcela naruby. Když vypukla válka, musel Simon zanechat architektury a jako žid čelit krutostem v německých koncentračních táborech. Jeho otčím byl zatčen sovětskou tajnou policií NKVD a jeho bratr zastřelen.
Matka byla převezena do koncentračního tábora Belzec, kde také zemřela. Nacisté vyvraždili velkou část Simonovy rodiny. Samotný Simon měl být se svojí ženou deportován na Sibiř, ale podplatili komisaře NKVD a patrně si tím zachránili život. V roce 1941 byl deportován do koncentračního tábora v Janowsku, kde pracoval jako technik. Simon měl ve svém životě vskutku z pekla štěstí. V roce 1943 se mu podařilo z tábora utéct, a to doslova za pět minut dvanáct. Krátce po jeho útěku totiž začali nacisté s vyhlazováním.
Pokus o sebevraždu a nový smysl života
V roce 1944 byl Simon bohužel znova zatčen a tentokrát se pokusil v táboře o sebevraždu podřeznámím žil, ale přežil. S hrstkou vězňů se drželi zuby nehty, aby přežili. Moc dobře věděli, že jich zbývá jen pár a pokud je nacisté zabijí, sami budou muset odejít na frontu.
Simon si prošel následně několika dalšími tábory jako Plaszow poblíž Krakova, odtud putoval do Gross-Rosenu a Buchenwaldu. Osvobození po letech úporného mučení a každodenního boje o svůj život se dočkal až v roce 1945 v rakouském koncentračním táboře Mauthausen.
Prošel si peklem a vídal mrtvé
Po skončení druhé světové války se Simon k práci architekta již nevrátil. Začal shromažďovat veškeré důkazy o nacistických zrůdách. Pracoval pro kontrarozvědku americké armády a působil i jako předseda židovského ústředního výboru v americké okupační zóně Rakouska.
Dokázal vypátrat a postavit před spravedlnost řadu nacistů, mezi které patřili Adolf Eichmann, Klaus Barbie, Johan Grog nebo Hienrich Himler. Simon to ale neměl vůbec jedoduché. Kvůli hrůzám, které prožil v koncentračním táboře, musel čelit neustálým nočním můram a vídal ve svých snech mrtvé. Zemřel v šestadevadesáti letech 20. září 2005 ve Vídni a dodnes je považován za legendárního lovce nacistů. A to přesto, že tohle označení sám razantně odmítal.
