Rozkaz inženýrům zněl jasně. Postavit minomet na pásech, který dostřelí 40 kilometrů daleko (tedy dále než americký konkurent) a bude schopen střílet jaderné projektily. Samotný projekt byl poměrně komplikovaný. Podvozek byl ta lehčí část, použil se z tanku T-10. Jenže pak bylo nutné nasadit hlaveň, a tady končila veškerá legrace. Délka hlavně byla totiž neuvěřitelných 20 metrů. Vznikl tak na první pohled naprosto šílený stroj s hlavní čnící daleko před podvozek.
Dělo větší, než má bitevní loď
Ráže minometu byla 420 mm, což bylo více, než kolik měla hlavní děla u amerických bitevních lodí. Celý mamutí stroj vážil 55 tun. Motor jej nedokázal posunovat vyšší rychlostí než 30 km/h a mohl jezdit sám pouze po asfaltových zpevněných cestách. Dalším důsledkem jeho obrovské váhy bylo, že pásy se musely vyměňovat každých 20 kilometrů. Zkrátka monstrózní Oka byl sice formálně samohybný minomet, ale ve skutečnosti prakticky nepohyblivý obr.
Při testech se ale několikrát stalo, že díky obrovskému zpětnému rázu byl poškozen podvozek, jednou dokonce vyletěla převodovka. V praxi to znamenalo, že Oka střílel v režimu jednou a konec. Po každém výstřelu, který strojem otřásl, došlo k nějaké poruše nebo se něco pokazilo. Pro běžný boj byl tenhle mamut naprosto nepoužitelný. I proto byly vyrobeny pouhé čtyři kusy, které byly po třech letech až na jeden zase v tichosti sešrotovány. Jedinou pozitivní úlohu sehrály, když se zúčastnily tradiční vojenské přehlídky na Rudém náměstí v Moskvě, kde budily právem velkou pozornost. Poslední Oka byla po té umístěna do vojenského muzea v Petrohradu, kde stojí dodnes.
Zdroj: warhistoryonline.com
KAM DÁL: První ruská ponorka se nikdy nevynořila, byl to jen dřevěný sud.
