Jsou lidé, kteří projdou životem, aniž by po sobě zanechali viditelnější stopu. To ale jistě neznamená, že tady nebyli důležití - věnovali se rodině a pracovali, ale neměli to štěstí (nebo v některých případech spíš smůlu), aby se zapsali do kroniky lidského rodu. Jednou z výjimek byl ale Rudolf Jelínek, muž, který proslavil ryze českou slivovici doslova po celém světě. V době, kdy po svém otci přebíral vládu nad vizovickou palírnou, se mu jistě o takovém úspěchu ani nezdálo.
Dobrý nápad v dobrém kraji
Zakladatelem později tak slavné palírny Rudolfa Jelínka byl jeho otec Zikmund, který se šikovně chopil příležitosti, využil podmínky okolí Vizovic, kde ve druhé polovině devatenáctého století rostly švestky téměř na každém kroku.
Ve chvíli, kdy se sem navíc začalo dovážet i kvalitnější ovoce z jižních zemí, tehdy zvláště z oblasti Bosny a Hercegoviny, do té doby hojně využívané švestky najednou začaly být tak trochu podřadnou záležitostí a pod stromy se jich válelo bez užitku čím dál tím víc. Co s tím? Nejen Zikmund Jelínek, ale i mnozí další ve Vizovicích a okolí se rozhodli konat. Tak dobrý základ pro slivovici přece nenechají ležet jen tak ladem. A založili palírny.
Ta, kterou si pořídil Rudolfův otec Zikmund, patřila mezi ty lepší v kraji, pořád je ale nepřevyšovala nijak výrazně. Mohl si ale přesto dovolit postavit pěkný dům a postupně také rozšiřoval provoz. V době, kdy dorůstali Jelínkovi dva synové, bylo tak o jejich dalším životě prakticky rozhodnuto. Co jiného by měli dělat, než jít v otcových úspěšných stopách? A tak se také stalo. Ani ne rok po skončení první světové války, v roce 1919, předal zakladatel firmy Zikmund Jelínek již zajetý podnik mladé generaci, tedy svým synům Rudolfovi a Vladimírovi.
Mladí se firmy chopili dobře
Mladí pánové se podnikání nebáli a navíc měli dobrý základ od svého otce, a to jak co do znalostí, tak i ve finančním zajištění. Nebyl tedy takový problém pustit se co nejrychleji do rozšiřování rodinné firmy.
Už třetí rok, kdy byly společně v čele palírny, se rozhodli přikoupit další důležité prostory dalšího z podobných vizovických podniků, palírnu na Razově. Bylo to, jak se prakticky okamžitě ukázalo, to nejlepší, co mohli udělat. Dobře umístěný provoz přímo vybízel k dalšímu rozšiřování, budování, propojování - zkrátka doslova k rozkvětu firmy. Rudolf s Vladimírem toho navíc dokázali dokonale využít, a tak měla jejich firma “Zikmunda Jelínka synové otevřenou cestu nejen na další trhy v republice, ale i v zahraničí.
Nešťastný karban bratry rozdělil
Kdo by si ale myslel, že šlo jejich podnikání jen rovnými cestami, velmi by se mýlil. Byl to právě Rudolf Jelínek, který svému bratru přidělávat velké starosti. Neuměl si odpustit svoji velkou vášeň, kterou byly karty. Bohužel jejich vinou dokonce o rodinnou firmu přišel. Jediným jeho štěstím bylo, že se karta obrátila a jemu se cenný majetek podařilo získat zpět. Pro Vladimíra to ale byla nepřekonatelná překážka dalšího společného podnikání, a vlastně ani není čemu se divit. Lopotit se na rozvoji firmy, kterou mohl bratr z minuty na minutu kdykoliv prohrát v kartách, to by se jistě nelíbilo nikomu.
Každý za své...
Dohodli se proto na rozdělení firmy. Ten, kdo z této situace vybruslil lépe, byl ale paradoxně právě hazardér Rudolf. Čím to je? Samozřejmě dobrou prací na vynikající slivovici, ale pak také jediným nápadem, která zapsal novou firmu R. Jelínek do historie. Začal pálit košer slivovici pro americký trh. A ona pověstná díra do světa byla prakticky hotová. A mohlo to být ještě mnohem lepší, kdyby nepřišla druhá světová válka a s ní doba pro židovské obyvatelstvo, do jehož řad patřili i Jelínkové, prakticky nejkrutější v dějinách.
Nešťastný návrat do protektorátu
I když Rudolf nejprve vycestoval do Ameriky a věřil, že se podaří dostat za hranice okupovaného Československa také ostatní členy jeho rodiny, tedy manželku a dva syny, brzy zjistil, že by to bylo víc než složité, a tak se vrátil domů. Podepsal si tím ale bohužel ortel smrti. Nacistům nestačilo zabrat židovský majetek, ale Rudolfa i jeho ženu a také Vladimíra dokonce i s dětmi poslali postupně do koncentračních táborů, odkud se nikdo z nich nevrátil domů živý.
Další generace jen na chvíli
Z celé rodiny tak přežili jen Rudolfovi dva synové Zdeněk a Jiří. Zdeněk, jako starší z bratrů, se sice po válce statečně ujal vedení rozpadající se firmy, ale osud mu dopřál pouhých pětadvacet let života. Mladšímu Jiřímu nezbývalo nic jiného, než po svém bratru firmu převzít, i když ještě nebyl ani dospělý. A dlužno podotknout, že se se svojí novou rolí vyrovnal dobře, jenomže pak se dostali k moci komunisté a jak víme, co podnikatelům nevzala válka, to jim sebral nový režim. A tak Jiří Jelínek v roce 1948 o rodový majetek definitivně přišel a “za odměnu” směl odjet do Izraele.
Ještě že šlo o alkohol
Alkohol byl dobrým zbožím jak pro domácí trh, tak i pro západní státy, kam k socialismu mířící Československo vyváželo, stejně jako dříve sami Jelínkové, běžné i košer destiláty. Jen díky tomu se provoz dochoval ve velmi dobrém stavu až do listopadové revoluce v roce 1989. A díky polistopadovým podnikatelům funguje dodnes.
Zdroj: rjelinek.cz, Český rozhlas, Království Slivovice
KAM DÁL: Pozor na radon: neviditelný zabiják způsobuje rakovinu plic a může být i u vás doma. Kde jsou nejrizikovější oblasti?
