Předem je třeba poznamenat, že stoprocentní metoda, která by zajistila klid v každé z rodin, kde očekávají nebo již přivítali dalšího potomka, samozřejmě neexistuje. Všechna doporučení, kterými psychologové i zkušenější rodiče mladé lidi zahrnují, jsou víceméně jen nabídkami, co všechno je možné zkusit, a je na každém z nich, aby našel tu pravou pro své starší dítě.
Dlouhé čekání škodí
Jedním z prvních bodů, o němž odborníci hovoří, je správné načasování seznámení staršího dítěte s novou, lépe řečeno nadcházející situací. Nemá smysl říkat tříletému dítěti o sourozenci hned, jak se tuto radostnou novinu dozvědí sami rodiče.
Zatímco oni samozřejmě chápou devítiměsíční “čekací lhůtu”, dítě se dokáže těšit maximálně několik týdnů a po té době začně brát soustavné zmínky o sourozenci jako obtěžující. Vždyť se často stává, že se ani v širší rodině prakticky o jiném tématu nehovoří.
První setkání
Nesmírně důležitý je první kontakt s nově narozeným sourozencem. Dnes již není problém, aby se tatínek se starším dítětem nebo dětmi přišel na nový přírůstaek do rodiny podívat již několik hodin po jeho narození. A měl by to být opravdový svátek, na který si udělá čas a staršího sourozence na něj náležitě připraví.
Není dobré spěchat, honit čas, aby už byli v porodnici. Starší dítě v takovém případě ještě dříve, než mladšího sourozence uvidí, může získat pocit, že ono samo se musí kvůli němu omezit - “nemůžeme si dát zmrzlinu, protože musíme honem za malým bráškou”. Je také vhodné, aby si děti při prvním setkání vyměnily malé dárečky.
Zdá se to zvláštní? Možná, ale malý plyšák, kterého starší sourozenec dostane na přivítanou od mladšího sourozence, rodičovský rozpočet rozhodně nezruinuje a je to velmi dobrý příspěvek ke vstupu do sourozeneckého vztahu. Stejně tak starší dítě by mělo přinést něco pro miminko, nejlépe hračku, kterou smělo (z navrženého sortimentu) samo vybrat.
Pochovat si sourozence
Důležitý je také fyzický kontakt staršího sourozence s miminkem. To by nemělo být jen panenkou, vystavenou s neprůstřelným sklem v muzeu, ale od začátku živým bráškou nebo sestřičkou, které lze pohladit nebo dokonce pod dohledem rodičů pochovat.
A není třeba se bát, odpovědnost a svým způsobem i obava starších dětí bývá tak velká, že mohou v bezpečném prostředí novorozence klidně chvilku pochovat. Pokud se přitom navíc dozvědí, že když oni sami se narodili takhle lehoučcí a maličcí, určitě to pomůže překonat možnou prvotní žárlivost.
Starší důležitý sourozenec
Dalším a snad hlavním momentem je nutnost zachovat ve starším sourozenci pocit jeho vlastní důležitosti. Čím je dítě mladší, tím méně může pochopit, že miminko potřebuje více rodičovského času, více pozornosti a více péče. Věta “jsi starší, máš mít rozum”, případně “ty už to umíš sám, miminko ne” jsou sice pravdivé, ale mnozí starší sourozenci se při jejich vyslovení raději stáhnou do ústraní v budují si vůči tomu mladšímu, opečovávanějšímu a zjevně “neschopnému” človíčku jistou averzi.
Proto je mnohem lepší vtáhnout starší dítě do děje třeba slovy “podívej, když jsi byl takhle maličký, také jsem tě musela takhle přebalovat - podáš mi, prosím, plínku?” Jde v podstatě o vyjádření téhož, jen ve druhém případě má starší dítě pocit důležitosti, nikoliv pocit, že s ním už rodiče zkrátka nepočítají.
Společný den
Všechno společně - to je další důležitá rada psychologů pro první týdny soužití staršího a mladšího sourozence. Je samozřejmé, že se rodiče snaží zachytit první okamžiky nového člena rodiny a dnes není problém pořídit stovky fotografií denně.
Pokud je ale fotografování přítomno i starší dítě, měli by jej rodiče zapojit do této aktivity také, ať už jako staršího sourozence, tedy fotografovat obě děti společně a snímky si potom také prohlédnout, nebo tak, jako dokumentují den miminka, zaznamenávat také den staršího sourozence, aby večer, když přijde tatínek z práce domů, mohli společně sledovat nejen přebalování novorozeněte, ale také stavbu věže z kostek jeho staršího bratra nebo sestry.
Ve školce je to jednodušší
Ze všech rad, popsaných v desítkách a stovkách publikací, vycházejících po celém světě, jednoznačně svítí jako červená kontrolka jedna důležitá skutečnost - starší dítě si nesmí nikdy připadat, jako by bylo odstrčené na vedlejší kolej.
Trochu jednodušší je to u dětí, kde je věkový rozdíl již tak velký, že starší navštěvuje školku nebo dokonce chodí do školy. Pro tyto sourozence se život změní méně, protože hodně času tráví v kolektivu vrstevníků, kde se jich péče o mladšího člena rodiny týká jen v momentě dotazu paní učitelky, “tak co dělá bráška?”, ale hned se vše vrací do zaběhnutého systému.
Jednoduché to není, zvládnutelné ano
Všichni si tak musí uvědomit, že příchod mladšího sourozence do rodiny z toho staršího neudělá automaticky dítě rozumnější, chápavější a vyspělejší jen proto, že to tak je - nebo by alespoň bylo - pro rodiče jednodušší.
Naopak. Moment, kdy se zvláště z jedináčka stává člen skupiny, je pro dítě nesmírně těžkým a složitým obdobím, které je nutné mu pomoci překonat s největší citlivostí, i přesto, že rodiče často vyčerpává péče o novorozeně. S tím je ale nutné počítat předem a staršímu dítěti umožnit vybudovat si k mladšímu sourozenci přirozeně dobrý vztah jako k parťákovi a ne averzi vůči vetřelci, který se objevil a zboural všechny bývalé principy rodiny.
Také čekáte přírůstek do rodiny? A máte rozmyšlené, jak jej seznámit s jeho budoucím starším sourozencem?
KAM DÁL: Za smrtí do Švýcarska: asistovaná sebevražda jako způsob odchodu ze života. Obchod se smrtí nebo pomoc umírajícím?
