Božské ruce kadeřníků v KOMOhair. Pravou kvalitu určují lidé

Kdy jsi vzal poprvé do ruky nůžky a co jsi stříhal? 
Poprvé jsem vzal nůžky do ruky v 15 letech. Ostříhal jsem kamaráda. Dopadlo to hodně špatně, takže jsem pak prosil kamarádky, které studovaly kadeřnickou školu, aby opravily to, co jsem zpackal. Nicméně mě to neodradilo se tomu věnovat více.

Vystudoval jsi kadeřnickou školu nebo jak ses vlastně k povolání kadeřníka dostal?
Ne, kadeřnickou školu jsem nestudoval. Studoval jsem hutní průmyslovku. Přece jenom pocházím z kraje, kde jsou největšími zaměstnavateli průmyslové koncerny.

Kde jsi začínal stříhat a jak moc těžké byly začátky, aby ses nějak probil mezi konkurencí?
Po střední škole jsem opustil Českou republiku a odjel jsem do Holandska, kde jsem strávil skoro rok. Pracoval jsem ve firmě, která zajišťovala zpracování ovoce a zeleniny. Tam jsem si srovnal hodnoty a tak nějak jsem pochopil, kam chci v životě směřovat.

A jak jsi pokračoval po návratu?
Po návratu zpět do ČR jsem si rovnou pronajal byt v Praze a udělal jsem si kadeřnický kurz. A první pracovní zkušenost jsem získal v kadeřnictví pod jménem Hair City, které už dnes neexistuje. Byla to rozsáhlá síť kadeřnických studií v obchodních centrech. Nevadilo mi nic. Z počátku jsem potřeboval zkušenosti a hlavně pracovat ve studiích, které měly nějakou úroveň, ať už z pohledu stavu studia a nebo možností se vzdělávat.

Takže to nebylo vůbec jednoduché...
Začátky byly hodně těžké. Ale v té době jsem to tak nevnímal. Neměl jsem nikoho, kdo by mě vzal pod svá křídla a říkal mi: Dělej to tak a nebo jinak. Prostě jsem se musel vzdělávat sám. Každý den jsem se učil stříhat správně nůžkami, po večerech jsem si cvičil správné postavení u práce, různé triky.

Kolik to zabralo času?
Trvalo to v podstatě měsíce až roky, než jsem se v podstatě naučil chápat potřeby vlasů. A ty hodiny strávené na youtube už ani nepočítám. Ale nakonec se mi podařilo pracovat pod těmi správnými kadeřníky, kteří mi ukázali "jak to má vypadat". V podstatě jsem se probil mezi konkurencí teprve před dvěma lety, protože jsem si určil směr, jakým chci jít a jaká filozofie práce mě charakterizuje.

V čem si myslíš, že rozhoduje kvalita kadeřníka, co odlišuje ty průměrné od nejlepších?
To je jednoduché. To, co odlišuje ty "průměrné" od těch nejlepších, je touha po vědomostech. Nadšení pro práci a schopnost zpracovávat informace. Jsou lidé, kterým když něco říkáš, tak kývou hlavou nahoru a dolů, ale přitom je ti jasné, že jsou duchem úplně jinde. Takto se samozřejmě nedá nikam posunout a samozřejmě to způsobuje opakování chyb stále dokola.

Existuje i nějaký další ukazatel kvality?
Potom určitě jedním z těch hlavních věcí, čím jsou ti "nejlepší" odlišní, je různorodá image. Která je v tomto byznysu velmi důležitá. Od toho se odvíjí klientela a samozřejmě v případě, že ten člověk vlastní studio a je známý, tak také to ovlivňuje stavbu a strukturu týmu. A v neposlední řadě je to samozřejmě určitá specializace a nebo filozofie daného kadeřníka či salónu. Proto píši ty slova jako je „průměrny“ a „nejlepší“, protože tak, jak jsou u mě klientky spokojené, tak jsou i občas klientky, které prostě tu mou filozofii práce nechápou a mají radši jiný styl salónu nebo jiný styl práce atd... na tom není nic špatného ani průměrného. Každý jsme nějaký a podle toho máme také klientelu.  

Kdy ti poprvé bleskl nápad otevřít si vlastní podnik?
Úplně se přiznám bez mučení, že můj nápad to nebyl. V podstatě mě do toho donutili mí klienti a klientky. Pořád mi říkali, že by hrozně rádi chodili do salónu, který bych udělal já. Tak jsem před třemi lety začal přemýšlet nad tou myšlenkou a začal jsem dávat dohromady obrovské množství materiálů. A postupně z toho vznikal reálný projekt.

Jak moc byla složitá cesta něco takového zrealizovat?
Byla to extrémně složitá cesta. Protože jsem neměl žádného sponzora a měl jsem konkrétní představu o prostoru a designu. Ale v podstatě když někdo něco chce a jde si za tím, tak to vždy vyjde. A samozřejmě pro mě hlavní motivace byli klienti. Chtěl jsem vytvořit místo, kde se lidé budou cítit uvolněně, shodí masku a budou takoví, jací jsou. A myslím, že se mi to podařilo. Je fajn slyšet od klientů, že se za námi do salónu už nemohli dočkat.

Kolik času svému byznys věnuješ a kde vidíš kadeřnictví Komo třeba za tři roky?
V podstatě mým byznysem žiju. Pracuju na tom někdy 6 dní v týdnu, někdy 7 dní v týdnu. Je to hodně náročné, ale baví mě to, takže mi není líto toho času, který nad tím trávím. Vizi svého byznysu za tři roky nemám. Myslím, že v dnešní době se určité věci, ať už v byznysu nebo i osobním životě každého z nás, vyvíjejí tak rychle, že mít takto dlouhodobé vize nemá vážný smysl. Samozřejmě bych rád, aby i za tři roky u nás byl takový klientský servis jako dnes a aby to kluky v salónu bavilo i za 3 roky.

V minulosti bylo kadeřnictví spíše dámské povolání, proč si myslíš, že momentálně je to už takřka vyrovnané?
Nemyslím si, že je to vyrovnané, ale kluků určitě v kadeřnickém povolání přibylo. Je to kontakt s lidmi a je to v podstatě svým způsobem technické povolání. Techniky střihů a barvení se stále vyvíjejí a když je člověk kreativní, tak to má jako skvělý nástroj k vytváření těch správných výsledků. Nezáleží, jestli tu práci dělá muž nebo žena, vždy záleží, jaký je ten člověk uvnitř. A navíc chlapi mají rádi výzvy, nebo v to doufám, a tím, že to byla dlouhou dobu výsada žen, tak se jí zřejmě muži chtěli zhostit také. Kdo ví :-)