Nejoblíbenější a nejsbíranější houbou v českých lesích je takzvaný pravý hřib. Do této skupiny bílých hřibů se počítá hřib smrkový, dubový nebo borový.
Tyto druhy jsou nejžádanější, nejčastěji sbírané a nejčastěji používané houby v kuchyni. Kromě hřiba borového, ten je spíše vzácný. Pak je to mimo skupinu bílých hřibů ještě hřib hnědý, někde zvaný panský.
Hřib hnědý vynikne v nálevu
Také se jedná o kvalitní houbu, která je použitelná na všechny možné způsoby v kuchyni. Někdo ji má dokonce pro svoje aroma raději než praváky. Zvlášť vynikne v různých směsích nakládaných hub v octovém, kořeněném nálevu. Na houbovou smetanovou omáčku je pak asi nejlepší hřib smrkový či dubový.
Barevné hřiby jsou vzácné a chráněné
Jak už bylo ale uvedeno, hřibů u nás roste vícero druhů. Každý houbař asi zná takzvané modráky, tedy hřiby kováře a koloděje. U přípravy těchto hub ale dejte pozor na tepelnou úpravu – je potřeba, aby se tepelně upravovaly minimálně dvacet minut, protože obsahují jedovaté látky, které jsou termolabilní, tedy varem odbouratelné. Pak je tu skupina hřibů, kterým říkají už ti zkušenější houbaři a mykologové – barevné.
Těch je také pěkná řádka a jsou mezi nimi většinou nejedlé nebo jedovaté druhy a ty, co by se daly jíst, pak náleží mezi chráněné a vzácné druhy.
Jistě každý zná třeba hřiba satana, kterého ale málokdo z houbařů, co chodí jen s košíkem, aby naplnil spíž, ani v životě na vlastní oči neviděl. Podívejte se do galerie, kde najdete i některé druhy hřibů, které jste neznali.
