Na naši poněkud netaktní otázku, jak si může důchodkyně dovolit exotické cesty, odpověděla paní Dana s přehledem: „Víte, do důchodu jsem šla v 56. Pracovala jsem až do věku 73 let, pak jsem prodala poměrně luxusní chatu… Je to otázka priorit…“
(Připomeňte si: Život není bojiště, ale hřiště)
Cesty za exotikou
Dana Kyselová z Českého Brodu cestuje, někdy i několikrát do roka. Ale nejen pár kilometrů, obvykle pár tisíc kilometrů. A o zážitky z cest se už několik let dělí s těmi, kteří už na cestování rezignovali, třeba s obyvateli penzionu Anna v Českém Brodě. Nejdřív pustí film, který na své cestě natočila a namluvila, a potom o svých zážitcích povídá a odpovídá na dotazy. Téma z minulé soboty – první část cesty po Rumunsku s výhledem na upíry! A jestli si myslíte, že tato země je pro Danu daleko, tak se mýlíte.
Paní Kyselová, kde se vám líbilo nejvíc?
„Malajsie, konkrétně Bali, to byl nádherný zážitek. Ale skvělé to bylo třeba v Íránu. Byli k nám velmi vlídní a pozorní, kromě každodenního pohoštění kávou nebo čajem gratis nám na rozloučenou hostitelé darovali vyřezávané krabičky. Mám ji vystavenou mezi svými nejhezčími vzpomínkami z cest.“
(Mohlo by vás zajímat - o mořské nemoci: Může se to stát i velbloudovi)
Kam se chystáte v nejbližší době?
„Do Emirátů, podruhé do Thajska, a do Kambodže.“
(Čtěte také: Mírná nadváha nevadí, ale buďte aktivní)
Na Kapverdských ostrovech vyhrála
Získala první místo v soutěži aerobiku, a to do padesáti let; a přitom její věk – kalendářní (nikoli ten biologický) byl o dost vyšší. Tato informace nás samozřejmě dovedla k otázce, jak se udržuje v kondici:
„Ráno se sprchuju studenou vodou, každý den cvičím a pak si ještě pustím muziku a věnuju 10 minut bláznivému aerobiku.“
(Čtěte také: Mírná nadváha nevadí, ale buďte aktivní)
Cestuje, jak nejčastěji může.
„Byla jsem v Číně, Indii, na Srí Lance, ve Vietnamu, na Mauriciu, v Zanzibaru a ještě jinde," říká Dana Kyselová. Besedy o svých cestách dělá už téměř 20 let.
„Sháním přátele na spolucestování, například z našeho českobrodského turistického oddílu ing. Václava Misterky, ale je těžké někoho přesvědčit, aby jel se mnou. Hlavně na daleké cesty… Pojeďte!“
