V roce 1536 klečela odsouzená anglická královna Anna Boleynová na nádvoří před katem a čekala na smrtelnou ránu do krku. Poté, co mistr popravčí udeřil, ukázal uříznutou hlavu svědkům. Ale Boleynová se s tím podle mnohých nehodlala smířit – někteří přihlížející později tvrdili, že se královniny rty pohybovaly. Snažila se něco říct? Ano, to bude spíš odraz lidské fantazie než cokoli jiného. I když... možná, že ne!
Cítí popravení bolest i bez hlavy?
O více než dvě století později se mladá francouzská aristokratka vkradla do koupelny jednoho z vůdců revoluce a ubodala ho, když se koupal. Vražedkyně Charlotte Cordayová byla popravena gilotinou. Jakmile čepel spadla, popravčí zvedl useknutou hlavu a pak udeřil každou tvář na znamení neúcty. Přihlížející tvrdili, že tvář Cordayové zrudla a vypadala rozzuřeně, jako by urážku chápala.
Vědci i na konto těchto příběhů dlouho uvažovali, zda si člověk po dekapitaci na chvilku zachová vědomí. Pokud useknutá hlava reagovala na podněty, znamená to, že osoba pochopila, že její hlava byla oddělena od krku? Cítili takoví lidé bolest?
Mluvil na popraveného muže
V roce 1905 se francouzský lékař snažil rozluštit všechny výše položené otázky. Zúčastnil se popravy a stál blízko gilotiny. Přiblížil se, jakmile useknutá hlava spadla do koše, a zavolal mužovo jméno. Tvrdil, že se zvedla víčka a muž se na něj krátce podíval. Pak sklopil víčka. Lékař tedy znovu zavolal jeho jméno a dostal podobnou odpověď. Na třetí výzvu muž nereagoval. Lékař na základě svých pozorování dospěl k závěru, že uříznutá hlava může udržet vědomí po dobu 25 až 30 sekund.
Možná měl pravdu. Studie na zvířatech potvrdila mozkovou aktivitu po oddělení hlavy. Vědci z Nového Zélandu se snažili pochopit, zda existuje mozková aktivita u dekapitovaných laboratorních krys. Zvířata nejprve uklidnili, připojili monitorování elektroencefalografu (EEG) a postavili je pod gilotinu speciálně vyrobenou na krysy. Po dekapitaci vědci pozorovali aktivitu prvních 10 až 15 sekund.
Useknuté hlavy žijí
Kavitha Kongara, docentka veterinární vědy na Massey University a šéfka studie popsala změny na EEG jako „významné“ a uvedla, že její tým přisuzoval aktivitu krysím mozkovým kůrám, které reagují na bolest. Poté následovalo ukončení mozkové aktivity.
Autoři studie došli k závěru, že po oddělení hlavy od těla existuje určitá forma krátkého vědomí – alespoň u krys. Co to ale znamená pro lidi? Kongara předpokládá, že to, co je bolestivé pro zvířata, je bolestivé i pro lidi. Ačkoli se to zřejmě nikdy na sto procent nedozvíme. „Ano, je možné, že useknuté lidské hlavy zůstanou nějakou dobu při vědomí,“ potvrdila vědkyně.
Zdroje: redakce, discovermagazine.com, livescience.com
KAM DÁL: Zbraně, kterými chce Izrael kosit palestinské teroristy: Dominuje mezi nimi obrněný transportér Namer.
