Sériová vražedkyně novorozenců Marie Fikáčková řádila v 50. letech minulého století v sušické nemocnici. Absolvovala klatovskou zdravotnickou školu a v roce 1957 nastoupila na novorozenecké oddělení. Nebyla to však žádná hodná sestřička, kterou by měl každý rád. Byla nervózní a nevyrovnaná se sklony k psychickým problémům. Malé děti nenáviděla a to byl jeden z důvodů, proč je začala týrat a vraždit rovnou v porodnici.
Trýznila děti bez zábran
První případ napadení miminka začal docela nevinně. Dítě plakalo a Fikáčková to psychicky nevydržela, popadla děcko za ucho a nedopatřením ho natrhla. Při vyšetřování úrazu lhala, že došlo k nehodě. Primář jí uvěřil a uklidňoval ji, že něco takového se může stát vždy a každému. Tehdy to v ní bliklo a řekla si, že když jí týrání vyšlo napoprvé, tak to vyjde napodruhé. Začala série trýznění novorozenců.
O dva měsíce později zlomila jednomu z chlapců pažní kost a dělala jakoby nic. Mělo se za to, že k poranění došlo při porodu, i když se porodník bránil a tvrdil, že porod proběhl zcela hladce a hoch byl zdravý. Fikáčková však začala útočit na miminka znovu a tentokrát došlo i na smrt. Na pitevně se podivovali nad zmáčknutou měkkou lebkou a usoudili, že to není jen tak a vyslovili podezření na vraždu.
Při výslechu se vymlouvala
Vyšetřovatelé vraždy brzy Fikáčkovou odhalili a neprodleně zadrželi. Neuběhlo příliš mnoho času a přiznala se k zabití dětí a dalším agresivním činům. Vymlouvala se na nenávist k Čechům, které označovala jako „podlidi“, neboť pocházela ze sušické německé rodiny a hlásila se k nacismu.
Hlavní důvod, proč vraždila, byl ale jiný. Nenáviděla totiž děti – a zvláště ty nejmenší a nejzranitelnější. „Bití dětí jsem dělala v době, kdy jsem měla dostat menstruaci, anebo v průběhu menstruace, neboť mě rozčiloval pláč dětí, což ve mě vzbudilo úplnou nenávist k dětem,“ vysvětluje Fikáčková. Mimo jiné potvrdila, že pokud by měla vlastní děti, určitě by je zabila nebo týrala také.
Mohla za to psychika
Právě rozvíjející se duševní onemocnění doprovázené depresemi a hysterií a někdy hraničící s psychopatií bylo hlavní příčinou jejího zločinného jednání. Svoji zlost si vybíjela na miminkách. Když se dostala do vazby, v průběhu soudního líčení zazněla tato slova: „Ačkoliv na bývalém sušickém okrese bývala v minulosti kojenecká úmrtnost vždy nízká, od roku 1957 se zvyšovala a v roce 1959 byla nejvyšší v kraji.“
Celkem se provinila desetkrát, ačkoliv ke smrti došlo jen ve dvou případech. Některé její trestné skutky se prokázaly a jiné nikoliv. Pro závažnost dokázaných vražd a postižení na zdraví to nemohlo dopadnout jinak než popravou. A tak v dubnu 1961 se v pouhých 24 letech stala první českou ženou, která kvůli svým kriminálním činům skončila na šibenici.
Zdroj: autorský článek spolu s dalšími zdroji (J. Kačánová: Slavné české mordy, abscr.cz)
KAM DÁL: Případ studenta, který zavraždil svého kantora. Policisté dopadli vraha poměrně rychle.
