Už na první pohled vám musí být jasné, že před vámi stojí něco zcela unikátního. Odvážný projekt ještědského vysílače, který v sobě zahrnuje i velmi krásný hotel, vznikal na vrcholu hory Ještěd dlouhých sedm let. Místo dnes nesmazatelně propojené s touto neuvěřitelnou stavbou je však dlouhodobě spojené s turismem. Co zde stálo předtím, než na tomto místě architekt Karel Hubáček ukázal svoje dokonalé umění?
Oblíbený srub
Než se naplno pustíme do popisu geniálních prvků Hubáčkovy stavby, je nutné stručně popsat historii a kontext toho, co se na vrcholu Ještědu odehrávalo od poloviny 19. století. Tehdy lze vystopovat kořeny popularity vrcholu tisícové hory, která začala sloužit jako oblíbená turistická destinace.
Po vzpouře dělníků v libereckých textilkách kolem roku 1844 byl ve městě dlouho přítomný pluk vojáků, jenž hlídal zdejší pořádek. Vojáci ve volných chvílích šlapali na Ještěd, a tím inspirovali manželský pár Haslerových k tomu, aby zde vojákům prodávali občerstvení z improvizovaného stánku.
Místní lesník Hebelt ocenil podnikatelskou snahu manželů z nedalekého Horního Hanychova a v roce 1847 jim zde postavil srub, aby nemuseli zásoby potravin každý den nosit do kopce na zádech. Malý domek po několika letech shořel, ale podnikání manželům dovolilo na jeho místě postavit v roce 1850 nový kamenný přístřešek, kde se dalo také přespat. Postupně se jejich působení na vrcholu hory rozrůstalo a několikrát zde také vznikla vyhlídková věž, která však neslavně odolávala silnému větru.
Na přelomu 19. a 20. století se zde turistický ruch rozrostl natolik, že musel vzniknout nový, mnohem větší objekt. Reakce netrvala dlouho a v letech 1905 a 1906 začal majetný Německý horský spolek budovat nový objekt pojmenovaný „Nový ještědský dům“ podle návrhu Ernsta Schäfera. Ten sloužil svému účelu úspěšně až do roku 1963, kdy kompletně shořel.
Jako Národní divadlo
Když oblíbený turistický cíl cesty se kompletně proměnil v prach, lidé na Liberecku začali spontánně vybírat peníze na znovupostavení populárního objektu. Nakonec se podnik Restaurace Liberec a Správa radiokomunikací rozhodly vybudovat nový komplex, jehož součástí bude také hotel a celá stavba pomůže lepšímu vysílacímu signálu.
Do architektonické soutěže se připojilo architektů a týmů, z nichž byl vybrán právě Karel Hubáček. Ten jako jediný stavbu pojal opravdu komplexně. Originálně propojil obě vyžadované funkce do jedné budovy.
Když se návrhy představily veřejnosti, vzedmula se vlna kritiky. Odvážný návrh nebyl pro každého a negativní reakce většinou hovořily o narušení zažitého panoramatu hory Ještěd. Karel Hubáček však vysvětloval, že právě jeho projekt celý kopec citlivě dotváří, a měl pravdu.
Při realizaci progresivního návrhu Karla Hubáčka se v průběhu práce naráželo na technické komplikace. V týmu tak pracovali i odborníci z ČVUT a z Akademie věd. Muselo tak vzniknout hned několik patentů, a to v reakci na specifické přírodní podmínky vrcholu Ještědu.
Základní kámen byl položen 30. července roku 1966, v roce 1971 začal vysílač přenášet televizní signál a dva roky nato byl dokončen interiér hotelu a restaurace. Stavba tak trvala dlouhých sedm let, než se otevřela veřejnosti a celkově vyšla na 63 milionů československých korun.
Čím je unikátní?
Ještěd a jeho autor Karel Hubáček se mohou chlubit velkým počtem významných ocenění. Ty přicházely už ve chvíli, kdy stavba nebyla ani dokončena. Asi nejvýznamnější ocenění je nejvyšší cena Mezinárodní unie architektů Cena Augusta Perreta. V roce 200 byla stavba oceněna jako “Nejvýznamnější stavba 20. století”.
Unikátní kruhová železobetonová konstrukce, umístění technických místností v základové desce, a tedy suterénu budovy, nádherná vyhlídková terasa, design interiéru hotelových pokojů a restaurace. To všechno činí z vysílače a hotelu Ještěd zcela unikátní světovou stavbu vysokou téměř sto metrů, která je položená více jak 1 000 m v nadmořské výšce. Na interiéru včetně mobiliáře se podílel architekt Otakar Binar, národní a textilní prvky stojí za Karlem Wünschem a výzdobu interiéru ze skla má na svědomí umělecká manželská dvojice Libenský a Brychtová.
KAM DÁL: Strašidelná Jedová chýše. Děsivý hostinec stál ve čtvrti s porodnicí a blázincem
