Není to však pouze o ploše, kde lze stavět. Dnes není nic nového, když se budovy vznáší do výšky, nikoli do šířky. Změna průmyslu však otevírá možnosti, jak přetvořit industriální části města v atraktivní bydlení, a ve městech jako Vancouver či Kodaň to dávno pochopili.
Nesmíme však zapomenout ani na ty vůbec největší metropole, které jsou stále atraktivnější pro národnosti z celého světa. Ať už je to Londýn či New York. I zde se k budoucnosti přistupuje vizionářsky, ale existují další hlediska a nároky, s nimiž se musí architekt v následujících letech vypořádat.
Vizionáři
Dům dnes už není jenom bezpečné přístřeší, ale inteligentní domácnost, která plní vysoké nároky svých obyvatelů. Prvky promyšlené architektury se tak promítají od výběru materiálu po celkovou urbanistickou funkci projektu. Ve městě totiž dům hraje významnou roli ve veřejném prostoru, a tak je nutné o architektuře přemýšlet hned z několika různých úhlů.
Architektura dávno není o rýsovacím prkně a návrhy domů dnes vznikají hlavně v počítačových programech. Vizualizace však nejsou vše, co moderní technologie při tvorbě nové architektury autoři využívají a hlavně využívat budou.
Sami totiž v rámci projektů vytvářejí vizionářské koncepce za pomoci počítačových her či modelů digitálních měst ve městě. Vize jako ze sci-fi filmu však reagují na vývoj společnosti a současné doby. Technologie stále více promlouvají do běžného života, takže podobně unikátní projekty vlastně ani tolik nepřekvapují. Jsou však vůbec funkční?
Ekologie v hlavní roli
Hlavním tématem budoucnosti je ekologie a nevyhnulo se to ani architektuře. Čím dál častěji se uvažuje tak, aby architektura nikterak nenarušila přírodu. Stavba tedy musí být co nejméně agresivní k životnímu prostředí.
Uvažuje se tak nad správným výběrem materiálů, ale i celkovou funkcí budovy. Jedním z vizionářů je americký architekt Jason McLennan. Rozhodl se zcela změnit svůj přístup k práci a uvažoval, jak může přírodě skrze architekturu pomoci.
Výsledkem jeho práce je dnes nová budova Bullittovy nadace v Seattlu. na místě, kde vládne déšť a zatažené počasí, nelze spoléhat na pomoc od slunce. Koncept domu je však neuvěřitelný. Kompostovací toalety, žádné napojení na odpadní systém, vše je zautomatizováno a budova má svůj vlastní mozek, který ovládá okna, žaluzie a stejně tak reaguje na teplotu v místnosti.
Budova tak vyprodukuje více energie, než jí ve výsledku spotřebuje. Pro tento vizionářský postup stavby se našlo dokonce jméno. Jedná se o živoucí architekturu.
Život v poušti
Architektura jde však mnohem dál. Švédský architekt Magnus Larsson má plán, jak vytvořit napříč pouští pískovcovou stěnu, která by mohla potenciálně sloužit jako obydlí a třeba také farmy apod. Pomocí mikroorganismu žijícím v mokřadech a močálech chce přeměnit hromadu písku na pískovec. Vše je zatím ve vývoji, ale pokud se tyto vize naplní, čekají nás zajímavé stavby budoucnosti.
Budoucnost architektury totiž není jenom v designu, který vůbec nepřipomíná tradiční a konzervativní stavby. Jejich primární výhoda tkví ve funkci, která má pomáhat urbanismu, ale také přírodě a hlavně být užitečná pro lidi. Úkolů mají před sebou architekti nespočet.
KAM DÁL: Sebevražda malíře Slavíčka kvůli mrtvici. Krev mu vytekla do mozku po koupání ve studené vodě
