Hřiby, kozáky, křemenáče, klouzky atd. To jsou houby, které asi pozná i „nedělní“ houbař. Jenomže momentálně rostou i houby, které může s jedlými zaměnit i zkušený houbař. A buďte si jisti, že po těchto „dobrůtkách“ byste se rozhodně neolizovali. Měli byste spíš kliku, pokud by to skončilo jen několikahodinovými křečemi v oblasti žaludku.
Kolem hub panuje řada nesmyslů
V první řadě zapomeňte na to, že houby okousané lesní zvěří, slimáky apod. jsou automaticky jedlé. Není to tak, jde o jednu z nejčastějších dezinformací. „Například plžům toxiny vůbec nevadí. Mají jinou látkovou výměnu a klidně si smlsnou i na jedovaté muchomůrce zelené,“ vysvětluje Štěpán Vondráček, který houbaří už více jak padesát let.
Podle něj je hojně rozšířený i další mýtus – říká se, že houba, která po ukousnutí nepálí, je jedlá. Opět jde o nebezpečný nesmysl. „Vezměme si opět muchomůrku zelenou. Na chuť je velmi dobrá. Dokonce chutnější než mnoho jedlých druhů, jejichž palčivá chuť se vytrácí vařením.“
Muchomůrka růžovka
Oblíbený masák momentálně roste opravdu hojně. „Dříve lidem nahrazovala maso, proto se jí říká masák,“ usmívá se Vondráček. Rysy mu však okamžitě ztvrdnou, když začne hovořit o houbě, který se dá s růžovkou zaměnit. „Slyšel jsem o mnoha případech, kdy si ji lidé spletli s muchomůrkou tygrovanou. A ta je prudce až smrtelně jedovatá,“ upozorňuje houbař.
Nejlepší pomůckou, jak se nesplést, je prsten. Masák ho má výrazně rýhovaný, muchomůrka hladký. Dále pak má růžovka na třeni daleko více malinkatých bradavek, zatímco muchomůrka jej má zakončený bílou obrubou.
Holubinka trávozelená
Myslíte, že se nedá s ničím splést? Omyl! Velmi podobná holubince trávozelené je muchomůrka zelená. Jde o nejjedovatější houbu, která roste v našich lesích. „Nejlépe ji poznáte podle spodní části třeně, kterou obepíná volná pochva jako punčocha. Jedlá holubinka má třeň křehký, bílý, ve stáří narezivělý.“
Ještě jedna věc – muchomůrka trávozelená roste téměř výhradně v listnatých lesích. Zatímco její jedlou „příbuznou“ najdete spíš ve smrkových lesích, na cestách nebo v parcích. Spoléhat na to stoprocentně však samozřejmě nejde.
Hřib kovář
„Tohle mi domů už nikdy nenos, vždyť nás všechny otrávíš!“ Setkali jste se s toutou větou, když jste vítězoslavně přinesli košík hřibů kovářů? Na jednu stranu smůla a neznalost, na stranu druhou se vlastně není čemu divit. „Neznalý člověk může snadno podlehnout dojmu, že vidí hřib satan. Faktem ale je, že roste už jen velmi vzácně. Najít ho je o hodně velkém štěstí,“ uvažuje Vondráček.
Zasyrova je hřib satan prudce jedovatý, vyvolává silné žaludeční a střevní potíže. Protože jde o vzácnou houbu, je třeba ho chránit a nesbírat. „Hřib kovář má tmavší klobouk a na třeni červené šupiny. Hřib satan má na třeni červenou síťku. Takže je odlišíte docela snadno.“
Zdroje: redakce, Štěpán Vondráček
KAM DÁL: Jak zařídit, aby vám houby v lednici vydržely co nejdéle: Pozor na obal a místo.
