V dávné minulosti naší planety byly podmínky pro život značně odlišné. Ve středním období křídy, asi před 90 miliony let, vytvořily husté koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře mnohem vyšší globální teploty, tály polární ledové příkrovy a hladiny moří vystoupaly až o 170 metrů výše, než jsou dnes. Jak by vypadal jižní pól v takovém světě? Díky úžasnému vědeckému objevu máme odpověď, která byla zveřejněna ve studii v magazínu Nature.
Všechno bylo jinak
V roce 2017, během expedice na palubě RV Polarstern v Amundsenově moři, výzkumníci vrtali hluboko do země pod mořským dnem západní Antarktidy poblíž ledovců Pine Island a Thwaites. Tedy asi jen 900 kilometrů od jižního pólu. Zjistili, že zejména v hloubkách kolem třiceti metrů jsou koncentrace usazenin diametrálně odlišné od těch, které našli blíž k povrchu.
„Neobvyklé zbarvení vrstvy sedimentu nás rychle upoutalo,“ potvrdil geolog Johann Klages z Institutu Alfreda Wegenera (Helmholtzovo centrum pro polární a mořský výzkum v Německu). „První analýzy ukázaly, že v hloubce 27 až 30 metrů jsme našli vrstvu původně vytvořenou na souši, nikoli v oceánu.“
Našli kořeny rostlin a další důkazy
Odborníci byli na nezmapovaném území. Nikdo nikdy nevytáhl vzorek z období křídy ze země z podobného bodu na zeměkouli. Přesto nemohli být vědci připraveni na to, co odhalilo bližší zkoumání pomocí rentgenové počítačové tomografie (CT).
Skeny popsaly složitou síť zkamenělých kořenů rostlin. Mikroskopické analýzy také nalezly důkazy o pylu a výtrusech, které všechny poukazují na zachované pozůstatky prastarého deštného pralesa, který existoval v Antarktidě přibližně před 90 miliony let, dávno předtím, než se krajina proměnila v pustou ledovou provincii.
„Četné rostlinné pozůstatky naznačují, že pobřeží západní Antarktidy bylo tehdy hustým, mírným bažinatým lesem podobným lesům na Novém Zélandu,“ říká paleoekolog Ulrich Salzmann z Northumbrijské univerzity ve Velké Británii.
Data hovoří jasně
Důsledky tohoto bezprecedentního nálezu nám neříkají jen to, že život polárních rostlin existoval už dávno. Naznačují také více o tom, jak to vůbec bylo možné. Podle odhadů týmu bylo místo, kde kopali, v inkriminované době o několik set kilometrů blíže k jižnímu pólu v době a potulovali se tam dinosauři. Ovšem tehdy, stejně jako nyní, by byl jižní pól během antarktické zimy vystaven čtyřem měsícům neústupné temnoty. Jak tedy mohl prastarý deštný prales vzkvétat tak dlouho bez slunce?
Aby to vědci zjistili, použili modelování k rekonstrukci toho, jaké zde mohlo být klima. Spolehli se na biologická a geochemická data získaná ze vzorků půdy. Podle simulací byly hladiny oxidu uhličitého v atmosféře během střední křídy zřejmě výrazně vyšší, než si vědci uvědomovali.
Budeme mít zase na Antarktidě lesy?
V tomto prostředí s roční průměrnou teplotou vzduchu kolem 12 stupňů Celsia by hustá vegetace pokryla celý antarktický kontinent a ledové příkrovy, které známe dnes – spolu s jejich ochlazovacími účinky – by neexistovaly. „Před naší studií byl obecný předpoklad, že globální koncentrace oxidu uhličitého v křídě byla zhruba 1 000 ppm,“ vysvětluje geolog Torsten Bickert z univerzity v Brémách v Německu. „Ale v našich experimentech bylo k dosažení tehdejších průměrných teplot v Antarktidě zapotřebí úrovně koncentrace 1 120 až 1 680 ppm.“ (1 ppm je jeden díl v miliónu = 1 milióntina. V každém miliónu molekul vzduchu je 1 000 molekul oxidu uhličitého a 999 000 molekul dalších plynů.)
Vědci pomalu odhalují věci, které by mohly mít vážný význam pro budoucnost planety, vzhledem k tomu, jak současná hladina oxidu uhličitého raketově stoupá. Pokud tedy nechceme znovu lesy v nejchladnějších místech Země a nechat oceány překreslit všechny mapy, měli bychom se konečně vzpamatovat.
Zdroje: redakce, nature.com, sciencealert.com
KAM DÁL: Chystáte se na extrémní dovolenou? Už je jasné, co si sbalit na Antarktidu.
