Jedním z nejznámějších svatebních zvyků jsou dlouhé bílé róby, které mají symbolizovat nevinnost nevěsty. Nebylo tomu tak ale vždy. Před rokem 1841 nevěsty preferovaly barevné šaty, které mohly poté znovu využít ve svém každodenním životě.
Tehdy nešlo ani tolik o jejich preference, nýbrž spíše o praktičnost.
Bílé šaty byly luxusem
Bílé šaty si dříve mohly dovolit pouze ženy z bohatých rodin. Náklady na jejich vyčištění totiž byly pro běžnou domácnost z dlouhodobého hlediska neúnosné.
Praktickou stránku věci ale o několik let později na své vlastní svatbě zastínila královna Viktorie, když se ve 20 letech vdávala za prince Alberta. Královna Viktorie se totiž na obřadu objevila v nádherných bílých krajkových šatech a všechny okouzlila. Muži litovali, že nejsou na místě prince Alberta a všechny ženy chtěly být jako ona.
Bílé šaty dříve neměly význam, který je jim přisuzován dnes. Na královskou svatbu byly tehdy vybrány kvůli tomu, že nejlépe zvýrazňovaly krajku, ze které byly ušity.
Bílé šaty nechyběly ani královniným družičkám. Vznikla tak nejen tradice bílých svatebních šatů, ale i zásada, že nikdo další – s výjimkou družiček – by si na svatbu bílou vzít neměl.
Hod kyticí
Asi nejbizarnějším způsobem vznikla tradice hodu kyticí. Ve středověku probíhaly evropské svatby velmi zvláštním způsobem. Po skončení obřadu se nevěsta vydala na útěk.
Svatebčané se ji snažili chytit a utrhnout kus jejích šatů. Šlo o jeden z rituálů, které měly novomanželskému páru pomoci s početím. Nevěsty za sebe hodily kytici, aby svatební hosty rozptýlily, a získaly tak o minutu více na úprk.
S postupem času, kdy se svatební šaty stávaly drahými róbami, zvyk jejich trhání na konci obřadu pomalu, ale jistě mizel. Hod kyticí si však udržel svou popularitu až dodnes.
Svatební kytice z bylin
Dříve měly svatební kytice k těm, které si při jejich zmínce vybavíme dnes, opravdu hodně daleko. V dnešní době jsou populární růže, případně jiné krásné a voňavé květiny. Dříve tomu tak ale nebylo, kytice měla specifický účel.
Šlo pouze o několik druhů aromatických bylinek svázaných k sobě, které měly od nastávající odvrátit veškeré nemoci a neštěstí. Klasickou podobu svatební kytice zpopularizovala opět až královna Viktorie.
Družičky
Dokonce ani družičky nebyly na svatbě vždy samozřejmostí. Dříve totiž byly nevěsty nuceny cestovat za svými ženichy dlouhé vzdálenosti, a vystavovaly se tak velkému nebezpečí. Často se stávalo, že ženu někdo okradl, nebo unesl a ona ke svému nastávajícímu nikdy nedoputovala.
Na cestu se tak spolu s nevěstou vydávalo ještě několik stejně oblečených žen, aby se šance na to, že bez újmy dorazí do cílové destinace, zvýšily. Později se tento zvyk stal pravidlem.
Zdroj: Weird History, History Extra
KAM DÁL: Taneční mor ze 16. století: Nakažení se utančili k smrti.
