Už jako dítě se musela naučit protloukat se životem téměř sama. Odkázaná jen na prarodiče, kteří však zemřeli v době, kdy jen tak tak završila osmnáct let. „Byla jsem do života v podstatě hozená. Musela jsem se rychle naučit plavat, jinak bych se utopila. Naštěstí jsem se nechytla žádné party, minuly mě drogy a tak dále,“ vzpomíná dnes Ivana.
Tušila jsem, že se něco děje
Díky ctižádosti a urputnosti vystudovala vysokou školu, našla si dobrou práci. A potkala chlapa, do kterého se zamilovala. „Byla to velká láska. Vzali jsme se po roce randění, o další rok později se nám narodil syn. Všechno vypadalo jako dokonalý svět. Děkovala jsem osudu, že se na mě konečně usmál.“
Jedna z těžkých zkoušek ji však teprve čekala. „Tušila jsem tenkrát, že není něco v pořádku. Když jsem se ale Honzy zeptala, tak tvrdil, že má stresy v práci. To by nebylo nic nového, pracoval jako manažer a občas se toho na něj nahromadilo opravdu hodně. Takže jsem se spíš snažila, abych mu byla oporou a neprudila jsem.“
Na milenku jsem byla připravená
Když se ale situace nezlepšila ani za půl roku, začala Ivana pátrat. Bylo jí divné, že je manžel doma stále roztěkaný, neustále kontroluje mobil apod. „Tohle už nebylo o práci. Začínala jsem mít podezření, že má milenku. Někdy, když si přečetl zprávu, celý se úplně rozzářil. A ve chvíli, kdy jsem na něj promluvila, jen odsekával.“
Políčila tedy malou pastičku. Dohodla se s kamarádkou, že na víkend půjde naoko k ní. Ale neplánovaně se vrátí. „Chtěla jsem vědět, na čem jsem. Vnitřně jsem se smířila s myšlenkou, že zkrátka má ženskou. Byla jsem na to připravená.“
Tohle jsem fakt nečekala
V pátek tedy přespala u kamarádky, v sobotu po obědě zavolala manželovi s tím, že se skvěle baví a dorazí opravdu až v neděli navečer. „Domů jsem dorazila v sobotu někdy po šesté. Hned u dveří mi bylo jasné, že není doma sám. Ale neviděla jsem dámské boty, což mě zmátlo. Vysvětlení se ale brzy ukázalo.“
Když totiž Ivana vrazila do ložnice, její partner tam ležel vedle zhruba o deset let mladšího svalovce. „Akorát se k němu tulil. Řeč, kterou jsem měla připravenou, byla samozřejmě rázem fuč. Zůstala jsem jen civět, byla jsem jako opařená.“
Když se Ivana dostala z prvního šoku, začala jednat. „Popadla jsem první věc, co byla po ruce. Takže malá skleněná vázička. Mrskla jsem ji po něm a trefila se. Naštěstí to skončilo jen zlomeným nosem, mohlo být hůř. Každopádně jsem okamžitě odešla. Nikdy už jsem se s ním nebavila. Na to jsem příliš hrdá.“
(v článku je na žádost čtenářky změněno jméno, fotka je pouze ilustrační)
KAM DÁL: Chtěla jsem jen zábavu, nakonec na mě byli tři, říká Dana a popisuje, co se v bytě stalo.
