Legendární "pouštního" závod skončil už před několika dny. Zážitky však stále v hlavách některých účastníků rezonují. Ne každý má štěstí, že dojede do cíle, dokonce ani že přežije (letos zemřel fancouzský motocyklový jezdec Pierre Cherpin, když podlehl zraněním hlavy, která utrpěl v 7. etapě). Přesto do toho závodníci jdou.
Krev, pot a slzy
Letos se závodu zúčastnil také motokrosař Libor Podmol a nevedl si vůbec špatně. Krev, pot a slzy už patří k výbavě každého, kdo se Dakar rozhodne absolvovat. Dokonce i pro borce, který v roce 2013 vyhrál jako první neamerický jezdec zlatou medaili na olympiádě extrémních sportů X-Games, a to v disciplině StepUP.
I pro Libora byla dakarská zkušenost důvodem k ještě jednomu ohlédnutí a bilancování: „Čím jsem ale "větší" stále víc mi dochází, že ta cesta samotná za jakýmkoliv cílem v životě je to nejvíc,“ sděluje na svém instagramovém účtu.
To je tedy vše?
Kdo by čekal, že si v jeho výpovědi přečte podrobný popis dřiny, kterou musel na závodech překonávat, či vzpomínky na extrémní přírodní úkazy, teplotní rozdíly a technické problémy, bude možná příjemně překvapen. „Celá Rally byla silným emotivním zážitkem,“ otevírá tuto novou kapitolu životní zkušenosti úspěšný freestyle motokrosař.
Dojmy z cíle byly rozporuplné: „Když jsem dojel na konec rallye, podal si s pár lidmi ruku, dostal medaili a jen tak posmutně koukal do nebe. Říkal jsem si: „Aha, a to je tedy vše?“ Tak nic, sbalíme si ty naše fidlátka a jedeme domů. Žádný extra blahodárný pocit. Prostě nic extra,” vysvětluje Libor Podmol.
V zápětí pokračuje k hlavní myšlence celého příspěvku: „Cesta Dakarem byla mnohem silnější než její cíl,“ dodává s tím, že celou zkušenost z Dakaru si budou moci fanoušci prožít přímo s ním skrze dokument, který po celé cestě lidé kolem Libora Podmola točili.
KAM DÁL: Fotograf Chytka si na Dakaru sáhl na dno. Spal 3 hodiny denně, pracoval pro největší hvězdy
