„Stalo se to před šesti lety, tehdy jsem měla jen první dceru, které bylo pět let. Byla jsem s ní ještě doma a spíš než návrat do práce jsme s manželem plánovali další miminko, jenže se nedařilo, a tak jsem se snažila zahánět myšlenky na Klárčina sourozence, jak se dalo - hlavně neustálou péčí o dceru a ve volných chvílích jsem se pustila do tak důkladného úklidu, až si manžel začal stěžovat, že se bojí po bytě pohybovat. Prostě jsem to přeháněla a tělo mi to také jednou dalo jasně najevo," vzpomíná na chvíle před záhadným zážitkem paní Jolana.
Nic se nesmí přehánět
„Byly jsme doma jen samy z dcerou, manžel byl v práci a já, jak jsem byla zvyklá, využívala jsem každou chvilku k nějaké činnosti. A ve chvíli, kdy se dcera dívala na pohádku, jsem se rozhodla, že uklidím koupelnu. Pustila jsem se do toho, jenže ve chvíli, kdy jsem si vylezla na židli, abych utřela prach na skříňkách, se mi zamotala hlava a já jsem spadla na zem. Pak jsem se dozvěděla, že jsem se hlavou uhodila o hranu sprchového koutu. Zkrátka jsem ztratila vědomí. To nejzajímavější se ale teprve mělo stát,“ popsala paní Jolana, ve které vyprávění o onom okamžiku dodnes vzbuzuje zvláštní pocity.
Duchaplné dítě
„Uvědomila jsem si, že padám, a pak bylo chvíli absolutní ticho, ale myslím, že jsem ho vlastně vnímala. Pak přiběhla dcera, která tu ránu slyšela až do pokoje. “Viděla” jsem ji, věděla jsem, že na mě volá, že pláče, ale neslyšela jsem ji. Zvláštní bylo, že jsem i přes to všechno cítila absolutní klid. Byla jsem dokonale vyrovnaná a beze strachu. Pak jsem cítila, že dcera odchází a zdálo se mi, že ji sleduji, i když odešla z koupelny. Dodnes vnímám tu scénu, jak moje pětiletá holčička vyběhla na chodbu a začala bouchat na dveře sousedky, se kterou jsme byly kamarádky a často jsme se navštěvovaly,“ ohlédla se Jolana za chvílemi, které jsou pro ni dodnes nepochopitelné.
A pak přišla záchrana
Jak dále vypravovala paní Jolana, má dodnes před očima obrázek, jak sousedka otevřela dveře a chvíli se snažila pochopit, co jí Klárka s pláčem sděluje. Pak ji holčička vzala za ruku a dovedla ji za maminkou do koupelny. „A v tom okamžiku se daly věci do pohybu. Sousedka samozřejmě zavolala sanitku a lékaři během chvíle přijeli. To už ale vlastně vím jen z vyprávění. Můj “příběh” končí okamžikem, kdy přišla sousedka do dveří. Jako bych už věděla, že je malá v bezpečí...“
Co všechno mohla Jolana "vidět"?
„V nemocnici jsem si pobyla čtrnáct dní, o Klárku se staral mažel a chodili za mnou na návštěvy. Jednou ale přišla i sousedka a kamarádka, která mi tolik pomohla. Přišla v červeném svetru a po chvíli vyprávění o mém stavu se zeptala, jak se mi ten ten svetr líbí. Bylo mi divné, proč se ptá a také jsem jí to řekla. “Vždyť není nový, proč se ptáš?” divila jsem se. Víc se ale divila ona a já vlastně potom taky. Jediná chvíle, kdy jsem ho mohla vidět, byla ta, kdy přišla s dcerou do naší koupelny a volala sanitku. “Když pro mě přišla Klárka, právě jsem si ho doma zkoušela. Chvíli před tím jsem si ho přinesla domů,” vysvětlila mi. A tak mi není dodnes jasné, jak jsem to mohla vědět. Ostatně potom jsme se bavili, jak to bylo, když dcerka pro sousedku došla. Všechno, co jsem “viděla”, se mi potvrdilo.
Co je skutečnost a čím nás mozek klame?
Nevím, jak je to možné, nevím, co všechno je klam, co jsou pocity a vjemy, které se v takové chvíli třeba mění, nechápu, jak to všechno vím, i když jsem byla podle lékařů v hlubokém bezvědomí, prakticky po smrti. Nevím, jestli jsem třeba na vteřinu neprocitla a neviděla kamarádku v jejím novém svetru, aniž bych si to uvědomila. Jedno ale vím jistě - pětiletá dcera mi zachránila život. A pak vím ještě něco: mezi nebem a zemí jsou tajemství, o nichž nemáme tušení.“
KAM DÁL: Oslnivý milenec královny a králův zrádce Záviš z Falkenštejna přišel o hlavu před zraky vlastního bratra.
