Muchovu žalobu soudy už jednou zamítly s tím, že původním majitelem pláten nebyl jejich autor, ale americký mecenáš Charles Crane, který si u malíře obrazy objednal, zaplatil a poté je daroval městu. Připustily, že podmínka o vybudování reprezentativních výstavních prostor existovala, její nesplnění však podle nich na vlastnictví děl nic nemění. Nejvyšší soud ale v květnu rozsudky zrušil a soudcům nařídil, aby napodruhé lépe vysvětlili, na základě čeho dospěli ke svým závěrům.
Je v tom pěkný zmatek
Soudkyně Martina Tvrdková předestřela několik bodů, ke kterým se mohou strany do příštího jednání vyjádřit. Zabývat se musí zejména otázkou naléhavého právního zájmu žaloby. Pokud soudkyně uzná, že zde takový zájem je, bude za rozhodující považovat to, jestli mezi Muchou a Prahou došlo na počátku 20. století k právnímu jednání a jestli bylo platné.
Darování jako takové bylo podle soudkyně zprvu neplatné, protože nesplňovalo dobové náležitosti. Pražská rada přijala v roce 1909 usnesení, že je ochotna dar přijmout a o vhodném umístění je ochotna se dohodnout. Protože ale dar přijala s výhradami, je otázkou, zda nastala úplná akceptace dohody.
Pokud se tak ale nestalo, mohla být smlouva "zplatněna" tím, že Mucha dílo zhotovil. Soud se bude zabývat tím, zda při zplatnění smlouvy byla zplatněna i podmínka o umístění. Pokud žalující strana trvá na tom, že dílo Praze daroval Mucha, měla by podle soudkyně doložit, jestli a jak Mucha Praze zaplatil darovací daň.
Kdo je dárcem?
Advokát města Roman Felix žalobu odmítá, Praha je podle něj nezpochybnitelným vlastníkem cyklu. Znovu také připomněl, že Praha odvozuje své vlastnictví z rozhodnutí ministerstva kultury z roku 1993, kdy sbírku převzala. Poukázal také na to, že dárcem pláten byl Crane a Mucha dílo nikdy nevlastnil. Fakt, že si dílo objednal a následně odevzdal, podle něj vyplývá z tehdejší komunikace.
"Klíčem je, kdo byl tím dárcem, jestli pan Mucha, nebo pan Crane, a my zastáváme to druhé stanovisko, protože v kontextu celé situace (...) jsem absolutně přesvědčen o tom, že tím skutečným dárcem byl ten, kdo financoval vznik díla, kdo si ho objednal u mistra Muchy, a to byl Charles Crane," řekl advokát. Zbudování výstavních prostor je podle něj závazkem v rovině morální, ale ne v rovině právní.
Smír? Možné to je
John Mucha zdůvodnil podání žaloby tím, že se snažil zabránit zapůjčení díla do Asie. Obával se toho, že se obrazy poškodí. Malíř je podle něj daroval českému národu a nepřál by si, aby se vyvážely do ciziny. Epopej se navzdory tomu loni přesunula na čtvrt roku do Japonska, kde ji vidělo přes 660 000 návštěvníků. "Kdybych já nezačal tu akci, tak by dnes nebyla část epopeje v Brně a část v Praze, ale byla by v Číně, jezdila by bůhví kde," řekl dnes Mucha.
Obě strany uvedly, že se nebrání smíru. Podle Felixe ale není možné jednat o tom, kdo je vlastníkem díla. John Mucha řekl, že zástupcům Prahy, kteří vzešli z říjnových komunálních voleb, zaslal pozvání k sobě, kde by jim chtěl ukázat návrh možného muzea.
Letos v červnu Praha oznámila, že chce epopej umístit do budovy, která vznikne dostavbou historické budovy Lapidária v areálu Výstaviště. Náklady na projekt mají být maximálně 580 milionů korun, podle končící primátorky Adriany Krnáčové (ANO) by stavba měla být hotová za dva roky.
