Do České republiky přišla Inga Petryčka před šestadvaceti lety z ukrajinského Mukačeva v Podkarpatské Rusi. I přes drobné problémy se v nové zemi zabydlela, porodila zde dceru, udělala velmi slušnou kariéru. Dnes by chtěla zemi, která ji přijala, dát něco na oplátku. I proto členka KDU-ČSL kandiduje do Evropského parlamentu.
Je ale jasné, že i když se Petryčka cítí být Češkou, k Ukrajině má velmi silné pouto. Když vypukla válka a Putin dal pokyn k útoku, byla v šoku. „Nikdy jsem si nedokázala ani představit, že by se něco takového mohlo stát. Věřila jsem, že se vše ukončí diplomatickou dohodou a určitě se najde nějaké kompromisní řešení,“ říká v rozhovoru pro Čtidoma.cz.
Proč je Ukrajina pro Putina tak lákavým územím?
Nejen pro něj, je tomu tak historicky. Disponuje nerostnými zdroji a bohatou úrodou. Ukrajinci jsou velmi pracovitým národem. Pokud by se podařilo vymýtit korupci, tak by se země mohla stát jednou z nejsilnějších evropských ekonomik. Ukrajinci jsou i velmi chytří a nadaní lidé. Ve vědě a výzkumu, zdravotnictví i inženýrství působilo velké množství lidi, kteří se bohužel museli odstěhovat do zahraničí. Odliv mozků je jedním z mnoha problémů naší země. Považuji také za velkou chybu podepsání Budapešťského memoranda. Pokud by k tomu tehdy nedošlo, tak si dnes Rusko nedovolí napadnout Ukrajinu.
- Členka KDU-ČSL.
- Na Praze 22 je předsedkyní Komise sociálních věcí, zdravotnictví a komunitního plánování.
- Orientuje se na mezinárodní vztahy, sociální politiku, zejména pak cirkulární ekonomiku.
Za jakých podmínek by mohl být na Ukrajině mír?
Ukrajina hlavně musí zůstat celistvá a suverénní země. Patří do Evropy. Rusové se musí otočit a odejít. Už toho napáchali víc než dost, nejen v současné válce. Vzpomeňme si na hladomor v třicátých letech na Ukrajině, války a neustálý nátlak a šikanování obyvatel na Ukrajině. Rusko nikdy nebylo pro Ukrajinu partnerem. Vždy jen jednalo ve vlastním zájmu a z pozice silnějšího. Rusové mají spoustu vlastních problémů ekonomických, teritoriálních a strukturálních, mezi které můžeme rozhodně zařadit všudypřítomnou korupci. Rusové by se měli vzbudit a odstranit z vedení Putina, nahradit ho osobností, která má demokratické smýšlení a dokáže lidi sjednotit a nadchnout pro společnou – pozitivní vizi. To by bylo nejjednodušší a nejrychlejší řešení.
Proč to Rusové neudělají?
Mají strach, nechají se jako ovce zahnané do kouta raději přesvědčit, že vše, co Putin dělá, je v jejich zájmu. Nebo to alespoň přehlížejí. Těch pár jedinců, co mají odvahu vystoupit z řady a říct, jak to ve skutečnosti je, je bohužel málo a nejsou vidět.
Umíte si představit, že by se Putin stáhl, aniž by byl vojensky poražen?
Největší nátlak na Rusko může vyvinout společnými silami Evropa a USA. Nové sankce, omezení dohod, omezení podnikaní Rusům v EU a USA, omezení dodávek součástek a materiálů, ze kterých mohou Rusové vyrábět zbraně. Prostě je ekonomicky více ochromit, a vynutit tak jejich stažení z okupovaného území.
Dělá Západ pro Ukrajinu dost?
Dělá hodně, ale určitě by mohl dělat více. Hodně času se promarnilo na začátku, kdy válka vypukla. Většina států vyčkávala, co se stane dál, jestli to Ukrajinci vzdají. Někteří jezdili na Ukrajinu s nabídkou a dodávkami pomoci, někteří se bohužel jen snažili zviditelnit. Jsem ráda, že Česká republika ukázala jasnou podporu Ukrajině a byla mezi těmi, kdo pomáhal nejrychleji. A stále viditelně pomáhá držet Ukrajinu nad vodou. Důležité je vytrvat a vedle vojenské podpory zintenzivnit diplomatickou práci s cílem znovunastolit mír. Stále věřím v solidaritu, dobré lidi a upřímnost.
Co bude s Ukrajinou po válce?
Snažím se na to dívat pozitivně. Věřím, že válka brzy skončí a Ukrajina konečně začne vzkvétat. Ukrajinci ale nesmí dopustit, aby se do budoucí vlády dostali agenti a proruští politici, kteří nebudou chtít zemi dostat na Západ, ale přimknout k Rusku.
Zapojila jste se do pomoci Ukrajině?
Jistě. Od začátku jsem posílala humanitární pomoc, ubytovala uprchlici s miminkem, spolupracovala s Domem národnostních menšin a Člověkem v tísni. Ale to je málo. Proto jsem se rozhodla kandidovat do Evropských voleb. Jsem Čechoukrajinka, která by se mohla stát silným hlasem v Evropském parlamentu. Chci se zabývat otázkami mezinárodního obchodu, ve kterém mám léta zkušeností.
Jak jste se vlastně do České republiky dostala vy?
Na rozdíl od většiny současných uprchlíků jsem do Česka přijela studovat. Původně jsem nastoupila na konzervatoř. Brzy se mi však narodila dcerka. Poté přišla nabídka na práci pro velkou firmu. Osud rozhodl za mě. A já věřím, že se v životě nikdy neděje něco jen tak. Studium na vysoké škole jsem dokončila až později. Nakonec to byl management, ve kterém jsem také sbírala pracovní zkušenosti.
Jak se k vám Češi chovali?
Většinou hezky. Byla jsem tehdy jednou z mála holek ze zahraničí, takový unikát. Nicméně jsem zažila i pár nepříjemných situací a mnohokrát jsem pocítila i diskriminaci. Když váš životopis vyřadí jen proto, že máte jiné příjmení a cizí původ, tak to bolí. Zkušenosti a praxe zaměstnavatele nezajímaly. Nicméně zpětně vzato si myslím, že mě i toto posílilo.
Co vaši dceru, tu přijaly tuzemské děti bez problémů?
Tam byl asi největší problém, který mě nejvíc bolel. Na základní škole jí nadávaly a šikanovaly ji kvůli jejím kořenům. Přesto, že se narodila v Praze. Nikdy jsem to však nebrala osobně. Předsudky jsou a budou. Na nás je, abychom ukázali, že se věci mají jinak. Však ti, co mě znají, vědí, jaká jsem. Přes to všechno se mi občas otevřely dveře tam, kde jsem to nečekala. Česká republika mi dala úžasné příležitosti a já bych ráda vrátila něco nazpátek.
KAM DÁL: Putin má esa v rukávu. Rusko se nehroutí, posiluje ho i dění na Slovensku.
