Téma Královské cesty by vydalo na několik článků. Ať už z historického pohledu, kdy lze rozebírat její nepopiratelný význam, či z architektonického hlediska, protože zde můžeme vidět ty nejkrásnější památky Prahy. Nejvážnější téma, které se dotýká Královské cesty, se však váže na dobu po sametové revoluci.
Kdyby se dnes čeští králové vydali na korunovaci, asi by se nestačili divit, co všechno a jak důsledně je možné pošlapat odkaz našich předků. Už od doby, kdy cestou poprvé projel roku 1438 Albrecht II. Habsburský, bylo ve zvyku celou trasu zdobit ve jménu oslav významné chvíle. Dnes je Královská cesta taky vyzdobena, ale jedná se o ten nejrozsáhlejší vizuální odpad ve městě.
Součást kultury
Přehlídka nevzhledných reklam musí kvalitním grafickým designerům způsobit trauma na několik měsíců. Těch „staročeských” reklam na trdelníky je prostě někdy moc. Když se k tomu připojí zeleně svítící thajské masáže v nádherném historickém činžovním domu, člověk se neubrání těm nejagresivnějším myšlenkám.
To však není vše. Už od devadesátých let je v centru Prahy zvykem zvát turisty na typicky český suvenýr. Sklo, matrjošky, zapalovač, nevzhledné hrnečky s Prahou, maska Adolfa Hitlera a tisíce dalších nesmyslných drobností, které s naší tradicí nemají nic společného. Jedině tak sklo si zaslouží pozornost, ale rozhodně v jiné společnosti, než jsou matrjošky s Fidelem Castrem.
Základní problém je, že turista je důvěřivý a často o věcech nepřemýšlí do hloubky. Samozřejmě nelze všechny paušalizovat do jedné škatulky. Jsou jistě vzdělaní a sečtělí turisté, kteří moc dobře vědí, že podobným místům je lepší se vyhnout.
Většina však uvěří, že tento sortiment odpovídá naší kultuře. Tím, že jsme schopni podobné obchody tolerovat, možná doopravdy hovoří o naší mentalitě a neschopnosti si hrdě hlídat vlastní kulturní dědictví.
Ukliďte si, prosím
Když se zaměříme jenom na jedno malé místečko hned na dohled od Prašné brány, otevírá se další téma. Kromě sortimentu, nevzhledných barevných reklam, podvodných cen a absolutnímu opaku estetického vkusu si můžeme všimnout dalšího problému. Tím je nepořádek.
Je neuvěřitelné, že prodejci, kteří špiní Prahu předměty, které nemají vůbec nic společného s naší historií a kulturou, nejsou schopní pečovat o pořádek v okolí svých stánků či prodejen. Tady jde pouze o tvrdý byznys, za kterým stojí lidé, které je lepší neznat. O jejich původu se můžeme jenom dohadovat. Ovšem veřejné prostranství, které kolem už tak strašidelných stánků uvidíte, je bez debat ostudou Prahy.
Miliony turistů tak projdou doslova dírou plnou špíny a nevzhledných obchodů. Jedná se o podloubí, které ústí hned u nádherného a unikátního kubistického Domu U Černé Matky Boží.
Pokud se jedná o veřejný prostor, je v zájmu i pražských služeb a vedení města, aby se povrchová špína zlikvidovala a ostuda už tak veliká se ještě neprohlubovala. Není to ani tolik o tom, co si o Praze pomyslí lidé z jiných koutů světa, ale spíše to vypovídá o nás. O naší schopnosti špínu a zaprodané tepny historického města tolerovat. Kdy se zvedne vlna nevole?
