Desítky tisíc lidí musely volit mezi tím, jestli rodinu uživí, nebo ji uvidí. Pokud si vybraly první variantu a rozhodly se stále dojíždět do Německa nebo Rakouska do práce, musí si tam ale najít ubytování. Tak nařídilo ministerstvo vnitra. „Musí si vybrat, kde chtějí být,“ potvrdil šéf resortu Jan Hamáček. Takže to znamená vynaložit poměrně značné finanční prostředky, byť některé firmy si Čechů váží a nabízí jim zdarma zajištění bydlení. Jsou to ale spíš výjimky.
Jestli lidé volili druhou možnost a zůstali v České republice se svými blízkými, většinou riskují, že o práci přijdou. Zaměstnavatelé nebudou mít v mnoha případech důvod na ně čekat, tím spíš, že nikdo netuší, jak dlouho. A ve finále je stejně bude mít "na krku" stát, protože pravděpodobně mnozí z nich skončí na pracáku.
A ještě jedna absurdita - když už si tedy pendler zajistí ubytování v Rakousku, může využít hotel, který dostal výjimku a může tyto ubytovat. Ale pozor, pouze na dva týdny, pak musí den věnovat dezinfekci. Pendler se tak musí sebrat, sbalit, noc trávit jinde a pak se teprve vrátit.
Tohle fakt postrádá logiku
Tzv. pendleři jsou, dle jejich názoru, právem naštvaní, jak už jsme psali v článku zde. „Snad všechny skupiny lidí mají právo na kompenzace. My nic,“ stěžují si hromadně. Ovšem některé konkrétní případy jsou dovedeny až do krajnosti.
„Jsem pendler a bohužel jsme se rozhodli usadit na špatné straně hranice. České Velenice a Gmünd je jedno město, kterým prochází hranice. Do práce to mám kilometr, ale stejně si musím vybrat. Zůstávám v Rakousku, partnerku nechávám doma s tím, že se za mnou přestěhuje,“ popisuje absurdní situaci Pavel S.
Ovšem zde nastává další problém. „Žena za mnou nesmí, protože není možné opustit republiku. Není a nebyla pendlerem a pokud ji zde přihlásím k pobytu, přes hranice ji pustí až po devadesáti dnech. Absurdistán po Česku!"
S nikým se nestýkám, domů nemohu
Ministerstvo vnitra podle Pavla S. nereaguje, navíc prý ani není příliš pravdy na tom, že vláda jednala se zaměstnavateli v Rakousku tak, jak tvrdil Jan Hamáček. „Je to směšné. Gmünd a Velenice je jedno město a zde se zaměstnavatelů nikdo neptal. Jen jsme se vrátili do času železné opony.“
Takových případů se jistě najde více. Nebo další, jen o něco málo "šílené". „Pracuji také v zahraničí, konkrétně v Německu kousek od Mnichova. Když se na toto město podívám, není v něm ani v okolí jediný nakažený. Já jsem také zdravý, příznaky nemám, přesto nemohu na pár dní domů za rodinou. Přitom jezdím vlastním autem, s nikým se nestýkám. A přesto mě doma strčí do karantény, nebo mě tam nepustí. Je to nefér od vlády,“ svěřil nám svůj příběh Radek V.
Snad se nakonec i pro pendlery nějaké rozumné řešení najde a nebude pro ně příliš pozdě. Zatím jsou v roli otloukánků. Nikdo nezpochybňuje rozhodnutí vlády, pandemii koronaviru je jistě třeba zastavit nebo se o to alespoň pokusit. Ale chce u toho také přemýšlet a hlavně dělat věci systémově, ne nahodile.
KAM DÁL: Malé firmy a živnostníci mohou chtít po státu peníze za škody způsobené koronavirem. Pravidla hry jsou jasná.
