Kralupy nad Vltavou byly spjaty s průmyslem už od nepaměti. Již v polovině 19. století byly založeny první – zejména chemické – podniky, jež nabídky stovky pracovních míst a přilákaly do tehdejší neznámé vesnice mnoho nových obyvatel. Díky průmyslu tak v Kralupech vypukla populační exploze, jež podnítila růst obce a v roce 1902 její povýšení na město. Byly to však také továrny, které městu nakonec přinesly během druhé světové války zkázu.
Nálet na Kralupy se odrazil, podobně jako jiné historické události, také v kultuře. Kromě obrazů s tematikou bombardování města od malíře Josefa Holuba na tuto tragédii vzpomíná také básník Jaroslav Seifert ve své sbírce Býti básníkem.
V básni Noční poplach vypráví o žebrákovi Paplhámovi, jenž chodil po městě strašit děti. Jednou v noci po něm někdo mrštil kamenem a on v opilosti proklel celé město a odsoudil ho ke zničení ohněm padajícím z nebes. Kletba v podobě náletu se nakonec vyplnila...
"Vše začalo již v roce 1901, kdy došlo na svahu místního kopce Hrombaba k vybudování rafinerie minerálních olejů společností "Lederer a spol.", jež od samého počátku byla mezi místními známa jako "Petrolejka," uvádí kralupský historik Ing. Josef Stupka s tím, že v průběhu let byla produkce rozšířena také na výrobu asfaltu, parafínu či pohonných hmot. Ropa se sem dovážela nejen z Haliče, ale ve třicátých letech 20. století dokonce z Ameriky. Jednalo se tedy o podnik strategického významu, který se samozřejmě poté, co byly Kralupy okupovány Němci, dostal do hledáčku spojenců.
V průběhu roku 1944 se snažila protihitlerovská koalice urychlit pád nacistického Německa, k čemuž měla přispět také válka o benzín. Je však hořkou ironií osudu, že kralupská Petrolejka již v této době kvůli nedostatku surovin dávno nepracovala, což však americká tajná služba nejspíše nevěděla, a proto muselo být nakonec bombardováno i toto středočeské maloměsto.
Černý den v dějinách Kralup
"Osudný 22. březen byl nezvykle teplým jarním dnem. Řada Kralupáků se těšila z krásného počasí i z nadcházejícího konce války, nikdo netušil, co se chystá," vzpomíná Ing. Stupka a dodává, že přesně v pravé poledne se v Kralupech rozhoukaly sirény, avšak občané byli již na tyto plané poplachy zvyklí, a do krytů se tak odebral málokdo. Americké letouny se objevily nad městem v půl jedné odpoledne a hned první bomba zasáhla svůj cíl – poloprázdný zásobník ropy v objektu rafinerie.
Následně zde vzplál velký požár a hustý černý dým vmžiku zakryl celé město. Další skupiny tak již nemohly rafinerii najít a shazovaly bomby nikoliv na továrny či železnici, ale přímo do obytných oblastí, kde přinášely smrt jejich obyvatelům. Během půl hodiny tak zasypalo město asi 1 392 bomb o celkové hmotnosti 316 tun. Následně se v Kralupech rozhostilo dlouhé ticho, přerušované jen hořícími troskami a nářkem umírajících lidí.
Válkou nejzničenější město v Čechách
Výsledek náletu byl katastrofický. Bylo zničeno přes sto budov, necelých tisíc jich bylo poškozeno, zcela přerušena byla železniční i silniční síť, kanalizace, elektrické vedení a další infrastruktura. Nejtragičtější však byly oběti na životech. Zemřelo celkem 245 lidí, z toho 145 Čechů. Nejednalo se však jen o místní občany, ale také o řadu dalších lidí, jež si pro smrt přijeli do Kralup z různých koutů země. Mrtví byli následně odnášeni na podlahu kostela Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava na kralupském náměstí, kde byli příbuznými identifikováni.
"Mohutných explozí padajících bomb stále přibývalo. Seběhli jsme po širokých schodech do hlubokého sklepa pivovarské sladovny, označené jako protiletecký kryt. Ve sklepě jsme se přitiskli ke studeným stěnám. Nikdo nechtěl zůstat pod stropem uprostřed místnosti. Tam byla pravděpodobnost zasypání největší," vzpomíná Ing. Josef Stupka.
"Důvod, proč tolik lidí přišlo naprosto zbytečně o život, tkvěl především v nedostatečně odolných krytech," vysvětluje kralupský historik s tím, že tyto dokázaly ochránit maximálně před střepinami, zatímco jediné kryty, jež by vydržely přímý zásah, se nacházely v masivu Hostibejku, a byly tedy pro většinu občanů příliš vzdáleny. "V následujících dnech také již úkrytům v Kralupech nikdo nevěřil a kdykoliv byl ohlášen poplach, zanechali lidé práce a utíkali daleko do polí," uzavírá Ing. Stupka a dodává, že nálet byl navíc naprosto zbytečný, neboť neurychlil konec války ani o jediný den. Kralupy alespoň smutně proslavil, staly se nejpoškozenějším českým městem.
Vskutku jediný nálet na Kralupy?
Kralupy nad Vltavou měly být bombardovány již 28. prosince 1944, nicméně kvůli husté mlze nebylo město v údolí vůbec vidět, a tak Američané svrhli toho dne svůj smrtonosný náklad o něco severněji, do prostoru obcí Veltrusy, Nelahozeves, Miřejovice, Velká Hleďsebe a Podhořany, kde bylo poškozeno několik domů. Největší škody napáchal tento nálet ve městečku Veltrusy, kde kromě škod na majetku přišel o život jeden člověk.
Podobně jako v uplynulých letech mají i letos občané a návštěvníci Kralup možnost připomenout si tuto tragickou událost během pietní akce, jež proběhne dne 22. března v 10.00 hodin u kostela Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava, položením květin k pamětní desce obětem náletu na město. Ti, kdo nemohou přijít, mohou alespoň zhlédnout prezentaci o bombardování Kralup, umístěnou na webových stránkách turistického a informačního portálu města Kralupy nad Vltavou.
