Ať se to někomu líbí nebo ne, Česká republika patří mezi nejbohatší země světa. Jako taková by si měla klást za povinnost pomáhat těm, kteří takové štěstí nemají. Na druhou stranu je tu otázka bezpečnosti. Máme právo ohrozit zemi tím, že sem přivedeme potencionální hrozbu?
Ovšem i zde je třeba jedním dechem dodat - opravdu si nějaká chytrá hlava myslí, že padesát dětí, kterým často před očima zabili rodiče, budou někomu škodit? Tím spíš, že jejich věk nebyl nijak daný, mohli jsme si sami vybrat a prověřit, koho přijmout. Česko vyslalo do světa jasný signál. Místo pomoci se schovává do bubliny výmluv jako "všude po světě je spousta hladových sirotků", s čímž ve Sněmovně vystoupil Václav Klaus ml. a od té chvíle se parafráze šíří sociálními sítěmi.
On má pravdu, jistě. Ale co uděláte, pokud půjdete kolem hořící dvoupatrové školky a budete mít šanci zachránit pouze děti z přízemí? Zřejmě jim pomůžete. Nenecháte uhořet všechny s tím, že když jste nezachránili všechny, tak prostě ani jedno. Nezbývá, než se modlit, že pokud se stane nějaká katastrofa u nás, nezachovají se ostatní země stejně. Co si o tom myslí naši politici (jejich odpovědi zveřejňujeme v pořadí, v jakém je zaslali)?
Otázka: Měla by Česká republika přijmout 50 syrských sirotků a vyslat do světa signál, že je ochotna pomáhat?
Jan Farský (STAN, poslanec)
Ano, základem evropské civilizace je solidarita a pomoc potřebným. Odmítání pomoci podrývá základy evropské kultury. A odmítat pomoc dětem, ve snaze vydělat politické body na protiimigračních náladách ve společnosti, je nízké až ubohé.
Ivan Gabal (kandidát do Senátu)
Každý, kdo viděl reportáž ČT Jakuba Szanto z ostrova Lesbos, si musel uvědomit, že jsme dost bohatí a silní, abychom se dokázali postarat o 50 dětí, které se ocitly bez dospělých na útěku. O české děti, které zachránil sir Winton, a bylo jich násobně víc, se dokázala postarat i předválečná Anglie, která to dokáže vůči syrským dětem i dnes. Patříme do stejného klubu nejbohatších zemí, mohli bychom se tak začít chovat.
Jiří Kobza (SPD, poslanec)
Ano, rozhodně je nutné těm dětem pomoci vrátit se domů, ke svým příbuzným a do svého kmene. Je rozumné pomáhat jim tím, že jim postavíme školu nebo hřiště. Rozhodně není pomocí nějakou podivnou selekcí vybrat pár desítek mladíků a převézt je do cizího prostředí, když jejich rodiny potřebují každou pomoc při obnově svých domovů.
Filip Kořínek (starosta Černošic)
Ano. Česká republika je v první desítce nejbezpečnějších zemí. Sýrie, zničená a zmítaná válkou, je nejnebezpečnější zemí na světě. Pokud je možnost pár desítek dětí převézt do bezpečí, o čem se tady bavíme? Nejde o signál do světa, jde o naše svědomí a o naši lidskost.
Ondřej Vaculík (místostarosta Hořovic)
Vdovám a sirotkům se má pomáhat, to ať jsou "naše" nebo syrské. Nebudeme-li pomáhat my (vždy s nějakou výmluvou), nikdo pak nepomůže ani nám (vždy s nějakou výmluvou).
Stanislav Grospič (poslanec, KSČM)
Československo i Česká republika dokázala v naléhavých případech vždy poskytnou humanitární pomoc. V případě otázky přijetí 50 syrských uprchlíků jsem přesvědčen, že je třeba poskytnout především pomoc při jejich návratu domů do Sýrie, kde se situace stabilizuje a ve většině částí země nastupuje obnova po občanské válce.
Martin Kupka (poslanec, ODS)
Je ostuda, jak o tom diskutujeme. Stalo se z toho nesmyslně předvolební téma. Pomoci dětem bez rodičů na útěku před válkou je přece samozřejmost. Pro stát, který se hlásí k demokratickým a humanistickým hodnotám a chce letos oslavovat 100 let této tradice, není přece jiná volba. Každý rok poskytuje Česká republika azyl desítkám lidí, kteří museli ze své země z důvodu válečného konfliktu nebo politických poměrů odejít ze své země. Rozhodnutí předchází individuální posouzení, zda si dotyčný takovou ochranu zaslouží. K takovému postupu jsme se dávno zavázali v mezinárodních dohodách. To by nikdo zpochybňovat neměl. Ani premiér. Ano, máme pomoci tam, kde je to na místě a kde jsme schopni nabídnout účinnou pomoc. Zároveň se ale máme bránit jakýmkoli kvótám, které by z přijímání migrantů dělaly automatismus a odstraňovaly důležité suverénní a individuální posouzení.
Radka Vladyková (ANO, starostka Jesenice)
Občanská válka v Sýrii je od roku 2011, tedy 7 let. Rozhodně jsem pro pomoc lidem v místě jejich domovů, vždy jsem podporovala a podporuji vyslání našich zdravotníků atd., případně i transporty, operace v ČR pro postižené obyvatele. Česká republika historicky byla a nadále i je jedním z velmi důležitých a vstřícných zemí a své pracovníky s humanitární pomocí posílá do světa velmi rychle. Stavět otázku přijetí či nepřijetí 50 dětí ze Sýrie ve věku kolem 18 let do světla, zda ČR je nebo není ochotna pomáhat, mi přijde více než zavádějící a populistické. Plošné přijímání kohokoliv bez dalších informací nelze podpořit. Řešení individuálních potřeb dětí i jiných potřebných ČR vždy ochotně řešila a řeší nadále.
Stanislav Juránek (KDU-ČSL, poslanec)
Ano, měla.
Zdeněk Hřib (Piráti, kandidát na primátora Prahy)
Nejde o komunální téma. Můj názor je ale následující. Pokud bychom si mohli vybrat, aby šlo opravdu o malé děti a nikoliv pouze o osoby vydávající se za nezletilé, tak bychom je neměli apriori odmítat. Museli by se ale pro ně najít pěstouni, kterých ale teď není u nás dostatek. Jejich umístění v ČR do kojeneckých ústavů nebo dětských domovů nepovažuji za vhodné. Přijetí sirotků tak nemůže být jen vládním gestem, ale musel by to být závazek i konkrétních pěstounských rodin.
Jan Čižinský (Praha sobě, kandidát na primátora Prahy)
Malé děti bez rodičů jsou ti nejbezbrannější a pokud si vážíme činů Nicholase Wintona, měli bychom se chovat jako on.
Pavel Fischer (kandidát do Senátu)
Přijde mi nelidské váhat nad přijetím syrských sirotků. Dítě je bytost, která potřebuje ochranu dospělých. Stačí ověřit, zda jde o sirotky, odkud jsou, kdy se narodili, zabezpečit další otázky a pak bez odkladu konat.
Helena Langšádlová (TOP 09, poslankyně)
Ano, měla.
Petr Štěpánek (Zelení, starosta Prahy 4)
Pomáhat lidem v nouzi patří mezi základní evropské hodnoty. I ta nejmenší země má určitě zdroje pomoci padesáti dětem.
Terezie Radoměřská (TOP 09, kandidátka do Senátu)
Ano, 50 dětí naši bezpečnost rozhodně neohrozí. Byl by to symbol lidskosti.
Miroslava Němcová (poslankyně, ODS)
Jednoznačně ANO, není o čem diskutovat. Jsou i připraveny rodiny, které chtějí tyto děti přijmout do své péče.
Markéta Pekarová Adamová (poslankyně, TOP 09)
Ano, měla. Civilizovaná země by takovéhoto gesta měla být schopná. V silách České republiky je pomoci dětem, které jsou v nouzi. TOP 09 navrhla v Poslanecké sněmovně, aby ČR navrhovaných 50 syrských sirotků přijala. Vyzvali jsme vládu, aby konala, aby přijala do České republiky jako humanitární gesto jimi vybrané děti bez doprovodu, které jsou dnes v uprchlických táborech. Bohužel toto usnesení většina Poslanecké sněmovny nepodpořila. V uprchlických táborech žijí děti sice v relativním bezpečí, ale zcela bez budoucnosti - chybí jim zázemí, nechodí do školy. České rodiny ochotné pomoci takovým dětem by mohly pomoci zachránit jejich budoucnost.
