Vážený pane Babiši,
velice se mě dotklo Vaše vyjádření, že odmítáte přijmout padesát dětských syrských uprchlíků. Pokud nechcete pomáhat syrským dětem, je to Vaše rozhodnutí, ale prosím přestaňte se zaštiťovat českými sirotky.
V lednu 2016 jsem ovdověla a mé děti osiřely. Moje tři dcery, kterým bylo v té době 11, 6 a 3 roky, byly nuceny poznat, jaké utrpení představuje smrt rodiče. Zažily a stále zažívají bolest ztráty. Vědí, jaké to je vyhlížet tatínka, který už nikdy nepřijde. Musí se smířit s tím, že mu nikdy neukáží vysvědčení, že neuvidí jejich školní besídky, nezatančí si s nimi v tanečních, nepůjdou společně na zmrzlinu a jsou ochuzeny o tisíc dalších drobných dětských radostí.
Moje děti mají osobní zkušenost s tím, jak těžké je vyrovnat se se smrtí rodiče a přesto, byť tomu možná nebudete věřit, mají soucit s jinými sirotky, i těmi válečnými ze Sýrie. Možná se domníváte, že děti nevnímají zoufalou situaci jiných dětí, ale to se hluboce mýlíte. Moje dcery jsou schopné vcítit se do bolesti dalších dětí a chtějí, abychom my dospělí jim byli schopni pomáhat.
Odkazujete na to, že máme sirotky i u nás, které musíme připravit do života. Do života je nepřipravujete Vy, ale my pozůstalé matky a otcové či další příbuzní. A já si je přeji vychovávat v duchu lásky, solidarity, úcty k lidem, odpovědnosti.
Jste premiérem ČR, rozhodujete za občany této země a mnozí z nich pomoci dětem postiženým válkou chtějí. Vaše vyjádření je necitlivé nejen k syrským dětem, ale rovněž k "našim" sirotkům. Nemáte na ně žádné morální právo!
S pozdravem
JUDr. Kristýna Fuchsová
