Pamatuji si na divokou kampaň proti němu začátkem devadesátých let, kdy usiloval o navrácení rodinného majetku. Je to zajímavý případ, neboť rozhodnutí královéhradeckého soudu je přesně v souladu s Benešovými dekrety. V nich totiž výslovně stojí, že i když byl někdo německého původu, ale během nacistické nadvlády se zasadil o naši republiku, tak nemůže být Benešovými dekrety postižen.
Nebál se, jeho postoj byl jasný
To byl přesně případ Karla Des Fours. Hrubý Rohozec a Turnovsko bylo tehdy německojazyčné území a zajisté němčina byla jeho první jazyk. Ale uměl i perfektně česky, jak se mohli přesvědčit i televizní diváci v devadesátých letech.
Já jsem byl sice za protektorátu ještě dítě, ale pamatuji si mnoho lidí, kteří tehdejší situaci znali a věděli, že na něho se Češi mohli spolehnout mnohem více než na leckterého jiného Čecha, který byl vystrašen nebo i ohromen nacistickým režimem. On se nebál, jeho postoj byl zcela jasný a zřetelný a všichni u něj byli v naprostém bezpečí. Proto taky dostal v roce 1947, dokonce rozhodnutím soudu, vráceno československé občanství. Že se potom po únoru 1948 vydal na Sardinii, to je věc jiná.
Zástupce první republiky
Pro mě to byl typický zástupce první republiky a jeho přilnutí k českému národu a opravdový odpor proti hnusu nacismu byl dán i tím, že mu mnohem více vyhovovalo liberální prostředí první republiky než poněkud zatuchlé prostředí našich tehdejších německých krajanů. Kdo ho znal, ví, že v tom ovšem hrály velkou roli české holky, které miloval. Myslím, že ony ho definitivně přesvědčily o tom, že se má držet českého národa.
On je už dávno bohužel v nebi, ale když dnes soud rozhodl konečně rozhodl ve prospěch jeho vdovy, mám z toho upřímnou radost, protože zvítězilo právo, a znovu upozorňuji, dokonce přesně se držíc Benešových dekretů. Ti, kteří proti němu tenkrát bojovali, nevyhráli, ale ti, kteří jej a jeho případ znali, mi dají za pravdu.
- Karel Schwarzenberg -
