Po vypuknutí války na Ukrajině v únoru 2022 se rozhodlo Švédsko s Finskem k nečekanému kroku. Obě dosud neutrální země otevřeně deklarovaly, že chtějí vstoupit do Severoatlantické aliance. Finsko se již 31. členskou zemí NATO stalo, Švédsko však žije i nadále v nejistotě, protože dvě země – Maďarsko a Turecko – zatím cíleně odpírají schválit v parlamentu přistoupení druhé severské země do NATO. A je to samozřejmě čirý záměr.
Švédská podpora terorismu jako osvědčená karta
Turecký prezident zkouší, kam až v ústupcích zajdou jeho partneři. Nejprve požadoval po Švédsku, aby Turecku vydalo na tři desítky osob, jež Erdogan podezřívá z vazeb na Stranu kurdských pracujících (PKK), kterou Ankara označuje za teroristickou organizaci.
Nicméně realita je na hony vzdálená verzi, kterou předkládá turecký prezident, protože členové této strany usilují dlouhodobě o vytvoření vlastního kurdského státu. Nicméně Erdogan obvinil Švédsko, že poskytuje azyl teroristům z PKK, kteří tam mají úkladně připravovat své protiturecké rejdy. Tím však výčet drzých požadavků Turecka zdaleka nekončí. Turecká hlava státu požaduje rovněž dodávku stíhaček F-16 z USA jako náhradu za stroje F-35, kdy Turecko bylo z programu stíhaček 5. generace vyřazeno, protože nakupovalo ruský vojenský materiál, konkrétně systém protivzdušné obrany S-400.
Stále nové požadavky
Nově přichází Erdogan s dalšími požadavky, které však předtím nikdy nezmiňoval a které už začínají hraničit s vyděračskými praktikami. V hledáčku se tentokrát ocitla Kanada, která by měla podle Ankary zrušit zbrojní embargo, které uvalila na vojenský materiál z Turecka. Tuto podmínku pak Erdogan spojil s procesem ratifikace přístupu Švédska do NATO v tureckém parlamentu. Zajímavé je, že Švédsko vychází Erdoganovi v řadě ohledů vstříc, když například tamní parlament schválil novelu protiteroristického zákona, čímž uspokojilo alespoň částečně požadavek Ankary.
Tím, že Švédsko plní nehorázné Erdoganovy požadavky, překračující v mnoha ohledech veškerá pravidla dobrého soužití mezi partnerskými státy, se ovšem mohou otevřít stavidla dalším nevyzpytatelným nárokům, s nimiž může Ankara přijít. Erdogan zkrátka zkouší, kde se až jeho požadavky zastaví, kam až v ochotě mu vyhovět zajdou jeho partneři. Vstup Švédska do NATO tak může ještě drahý. Pokud Erdogan dojde k závěru, že dostal prakticky vše, co mu mohlo být dáno, potom teprve svolí k tomu, aby se Švédsko definitivně stalo 32. členským státem NATO.
Evropa má dva vyděrače
Evropa tak má bohužel už dva vyděrače – maďarského premiéra Viktora Orbána a tureckého prezidenta Recepa Erdogana. První z nich vědomě sabotuje vojenskou pomoc Ukrajině, aby se jednak zavděčil svému příteli Vladimiru Putinovi a jednak dále prohluboval konzervativní národoveckou politiku, která bohužel dopadá v Maďarsku na úrodnou půdu, druhý se pak snaží vytěžit maximum možného z ústupků Evropy a NATO.
Nezbývá než upřímně doufat, že oba výrazní evropští činitelé, kteří praktikují vyděračství jako standardní nástroj politiky, zmizí v některých z dalších voleb v propadlišti dějin.
KAM DÁL: Orbán rozehrál vysokou hru, vydírá Evropskou unii? Ukrajina ale musí dostat peníze na zbraně.
