Mariánskolázeňský rodák se ve svých deseti letech s rodiči přestěhoval do Prahy a právě tady objevil svůj zájem o herectví, který, jak se ukázalo, jej provázel už po celý další život.
První role – a hned úspěch
A nejenže se o herectví zajímal, Roman Skamene se mu také začal věnovat, i když zatím jen v dramatickém kroužku. Pak ale přišla jeho první skutečná filmová role, když ve třinácti letech úspěšně prošel konkurzem na jednu z dětských rolí ve snímku Útěk. Právě tato první zkušenost budoucího herce byla signálem i pro další filmaře, aby s ním počítali do dalších a dalších filmů. Nabídky najednou začaly chodit samy.
Na školu ho nevzali, tak hrál i bez ní
I když už měl za sebou první zkušenosti s herectvím, na studium na konzervatoři to podle přijímací komise stále nestačilo. Možná se učitelé později trochu zamysleli, když viděli Romana Skamene jako Červenáčka v Záhadě hlavolamu nebo ve dvojroli prince a chuďasa ve stejnojmenném filmu. V tu dobu už bylo celkem jasné, že se z dětského herce klube budoucí hvězda. Navíc měl to štěstí, že vzhledem ke svojí malé postavě mohl i v dospívání stále hrát dětské role, což se samozřejmě režisérům hodilo. Mít na place „dítě“, které je na pokyny schopné reagovat jako dospělý člověk, to musel být režisérův sen. A tak mladý herec rozhodně neměl nouzi o práci.
Porevoluční problémy
Tak to šlo až do listopadové revoluce v roce 1989. Přišla jiná doba, která na herce kladla ještě větší nároky, než na jaké byli doposud zvyklí. Bylo třeba víc pracovat sám na sobě – a na to tento bezesporu nesmírně talentovaný herec přece jen zvyklý nebyl. Pro mnohé jemu podobné přišla jasná volba: buď změnit přístup k profesi, nebo se smířit s postupným konce kariéry.
Od kvality ke komerci
V tom byl ale velký problém, a tak se z kvalitních rolí začaly stávat nabídky v komerčních počinech, které si o umělecké kvalitě mohly nechat jen zdát. Trhala fialky dynamitem nebo Ještě větší blbec, než jsme doufali jsou filmy, které sice naplnily kina, ale odborníci nebo snad i náročnější divák si nad jejich příběhem a zpracováním mohli ukroutit hlavu. Navíc se tehdy herec, stejně jako mnozí jiní, rozhodl vydat na tenký, tehdy v naší republice ještě neprozkoumaný led podnikání.
Restaurace Skamene: kámen úrazu
Ve víře, že by mohlo zapůsobit jeho jméno, si herec nedaleko Národního divadla otevřel svoji restauraci. Nebyl to dobrý nápad a jak později Roman Skamene sám přiznal, nebyl ani vhodným typem na podnikání. Důvěřivost, s níž se do provozování restaurace vrhl, se mu nevyplatila a namísto vytouženého zisku se ocitl v dluzích. Ačkoliv Restaurace Skamene zprvu prosperovala, nájem prostor v centru Prahy byl už tehdy devadesát tisíc měsíčně. A do toho bylo nutné splácet úvěr, který si spolu s manželkou na rozjezd podnikání vzali. Bylo toho najednou moc a svět kolem se začal hroutit.
Dluhy, lichva a spásný Ivan Jonák
„Najednou vám přijde účet na půl milionu za plyn, půl milionu za elektriku, voda… takhle se to pořád točilo a nemohli jsme se zvednout“, vzpomínal později herec ve své 13. komnatě v České televizi. Připustil dokonce i osudnou půjčku od lichvářů, kterou nedokázal splatit v termínu, takže se dostal do nezastavitelné spirály vyšších a vyšších úroků, výhrůžek a dokonce i fyzických útoků. „S mojí ženou jsme už měli takové myšlenky, že nemít děti, tak jsme se snad zabili,“ přiznal Roman Skamene. V tu dobu se také rozhodl svoje starosti mírnit nemírnými dávkami alkoholu. Pomoci od lichvářských praktik se paradoxně dočkal od tehdejšího šéfa podsvětí Ivana Jonáka, což sice nebylo to nejšťastnější, ale účinné řešení krize. Dluhů u banky ho ale nezbavil ani on, a tak byla situace sice o poznání lepší, ale rozhodně ne dobrá – a to i vinou zmiňovaného alkoholu.
Klidnější léta za Prahou
Dnes je herec podle všeho ze své alkoholové minulosti už venku. Přestěhoval se za Prahu, našel si přátele v místních a když zajde do hospody, bývá, jak sám tvrdí, vždycky do osmi hodin doma. Dříve přitom běžně trávil s kamarády v alkoholovém opojení celou noc. I když už má nárok na klid v důchodu, nebrání se krátkodobým filmovým závazkům. „Na stará kolena“ si dokonce vyzkoušel i účinkování v seriálech Modrý kód a Pustina, ale tahle zkušenost mu prý stačila. A tak ve volných chvílích pečuje o dům a zahrádku, svoje království má i v dílně, kde se věnuje kutilství. „Už jsem tak klidnej, že se sám divím a jsem si odpornej,“ hodnotí herec svůj život. Důležité je, že se mu podařilo vymanit se z problémů, do kterých jej uvrhlo neznámé prostředí, touha po změně a nezkušenost se záludnými lichváři.
Zdroj: ceskatelevize, wikipedie, csfd
KAM DÁL: Jídlo jako od babičky: Poctivá kuchyně nebo polévka ze sáčku a bábovka z Vitany? Historii vidíme moc růžově.
