Baťovy cvičky. Název, který postupem času zlidověl. Dnes už pod záplavou velkých konkurentů západních značek nedrží tak zásadní místo na trhu, ale o to bohatší je historie a tradice firmy. Obuvnickou firmu přivedli na svět sourozenci Anna, Antonín a Tomáš Baťovi v roce 1894 ve Zlíně. Právě poslední jmenovaný může za to, že se Češi přezouvají.
Ve 20. letech minulého století totiž začal vyrábět přezůvky. Nazval je „domácí obuví“ a do měst vyrazil s velkou reklamní kampaní. Lákal na to, že si nohy odpočinou a vybízel Čechoslováky k ležérnosti. „Noha v teple, nemoc v pekle“, či „Milý je dárek, papučí párek“ jsou jen dva z mnoha sloganů, které používal. Zabralo to. Ostatně jako většina věcí, které tento podnikatel vymyslel.
Tomáš Baťa ví, jak na to
V roce 1908 se po smrti bratra Antonína stane Tomáš Baťa jediným majitelem firmy a začne zásadně jednat. Postupně z firmy vytvoří komplexní továrnu, která neopomíjela vůbec nic. Díky svým originálním inovacím byl považován za největšího podnikatele své doby.
Společně s vedením firmy zastával i funkci starosty Zlína. Tomáš Baťa podnikání pojímal opravdu od A do Z. Rozšiřoval zlínské továrny tak, že tím určil výraznou tvář architektury celého města včetně tzv. Baťových domků. Vytvořil specifický systém péče o zaměstnance. Od bydlení přes zdravotní péči až po vzdělání. Jako starosta postavil základy moderní zdravotní péče v celém regionu a zlepšoval stav infrastruktury v celém Československu.
V oboru obuvnictví stáhl cenu bot na přijatelné minimum. Zavedl pásovou výrobu po vzoru Henryho Forda a firmě netrvalo dlouho a dokázala zvýšit produkci bot o 75 % a počet zaměstnanců o 38 %. Tomáš Baťa využil svůj podnikatelský talent a jako jeden z mála vnímal filozofii firmy opravdu komplexně. Z Ameriky, kde byl půl roku studovat systém amerického managmentu, ho pak následně zavedl v Baťových závodech.
Válka a krize
S první světovou válkou přišla i první velká zakázka. Firma musela vytvořit 50 000 vojenských bot pro rakousko-uherskou armádu. Obrovská zakázka nutila Baťu rozšiřovat počet zaměstnanců, někteří z nich se díky tomu vyhnuli povolání na frontu. Na konci války byla firma schopna denně vyrobit až 6 000 párů bot. S koncem války ale přišla krize. Baťa zaměstnával více lidí, než bylo potřeba. Poptávka na koupi čehokoliv byla minimální, a tak přišla příležitost k dalším inovacím.
Tomáš Baťa užíval čtyři základní druhy mezd:
- pevná mzda – brali technickohospodářští a administrativní pracovníci,
- individuální úkolová mzda – dostávali dělníci na některých speciálních postech,
- kolektivní úkolová mzda – pro dělníky v dílnách,
- mzda účasti na zisku – pobírali někteří vedoucí pracovních úseků.
Baťa vytvořil systém vnitřní zaměstnanecké banky. Všem pracovníkům zřídil účty s úrokem 10 %. Jejich nastřádané peníze využíval jako provozní investice. Tento systém nevydržel dlouho. Stávka zaměstnanců vedla Baťu k založení odborů, do kterých si zaměstnanci mohli volit své zástupce.
Hlavní poválečný problém ale nebyl stále vyřešen. Baťa měl kapitál uložený v plných skladech s obuví a firma v prodeji stagnovala. Rozhodl se tak pro neskutečně odvážný krok. Snížil cenu bot o 50 % a zaměstnancům mzdu o 40 %. Aby zmírnil rozhořčení svých pracovníků, kompenzoval jim snížené mzdy slevami ve firemním konzumu. Slevy neskutečným způsobem zafungovaly na zákazníka a postupně začal ovládat trh. Válečná a poválečná situace ukazují, jak byl Tomáš Baťa výjimečným podnikatelem.
Expanze a tragédie
Jak už jsme zmínili, Tomáš Baťa doslova ovládl trh a z města Zlín si budoval svoje mocenské impérium. V Československu byl jediný, kdo zavedl tvrdý kapitalistický řád podobný tomu ve Spojených státech amerických. Zmíněná pásová výroba zapříčinila 75 % produktivity práce a značka začala stavět svoje továrny v jiných městech v Československu a ve světě. V roce 1932 Tomáš Baťa zaměstnával 31 235 lidí a vlastnil továrny v Německu, Polsku, Jugoslávii, Švýcarsku, Francii a britské Indii. Jeho obuv se prodávala v 2 500 prodejnách po celém světě. Od Súdánu po Čínu.
Tomáš Baťa tragicky zemřel při letecké nehodě. V průběhu letu na otevření nové pobočky ve Švýcarsku se stala nehoda, kterou nepřežil ani jeho pilot. Kvůli husté mlze bylo Baťovi doporučeno vyčkat s odletem, ale ten si stál na svém. Pravděpodobná verze hovoří o tom, že byl pilot v mlze dezorientovaný a narazil do rohu továrny, vedle které letadlo spadlo na zem. Druhá verze počítá s nepovedeným pokusem o přistání. Konspirační teorie pak hovoří i o sabotáži či vraždě. To se ale nikdy nepotvrdilo. Přesto se i dnes najde řada „spiklenců“, kterým jeho smrt nedá spát.
Buď jak buď, náhle zemřela jedna z největších osobností Československa, která téměř z ničeho vybudovala firmu, která je dodnes synonymem úspěchu, který zná celý svět. Firmu po něm převzal další schopný člen rodu, nevlastní bratr Jan Antonín Baťa.
Zdroje: redakce, idnes.cz, tomasbata.org, sciencedirect.com, ceskatelevize.cz
KAM DÁL: Český lotr, který podváděl celý svět. Lustig prodal Eiffelovu věž a obral Al Caponeho.
