Budoucí světoznámý zápasník Gustav Frištenský se narodil jako docela normální dítě v roce 1879 v obci Kamhajek u Kolína. O tom, jak se vlastně stal silákem, na kterého dodnes vzpomínáme, kolují minimálně dva příběhy.
Silné, nebo neduživé dítě?
Ten první jej vykresluje jako statné dítě, jež jako prvorozené v rodině Frištenských muselo od útlého věku pomáhat i s těžkými pracemi v hospodářství. Podle toho také mělo vypadat jeho vypracované, stále ještě dětské tělo. Pak je tady ale také historka druhá – docela odlišná. Ta malého Gustava naopak vykresluje jako dítě neduživé a slabé, které proto rodiče vedli odmala k posilování těla.
Jak to bylo ve skutečnosti? Důležité je, že v době, kdy se mělo rozhodovat o jeho budoucím povolání, byl už natolik silný, že se měl stát dokonce kovářem. A na to už potřeboval opravdu pořádnou sílu.
Opravdu silný řezník
Do učení nastoupil, zdá se, že jej i bavilo a mohl se z něj stát kovář na míle vyhlášený, kdyby se jednou nestal terčem neomalené pomsty staršího, méně úspěšného učně. Ten mu dal podržet tak horkou podkovu, že Frištenského ruka utrpěla hluboké popáleniny. Bylo rozhodnuto: zmrzačit nejstarší dítě rodiče nenechají. Gustav tak putoval do nového učení, tentokrát k řezníkovi.
V Brně propadl cvičení
Po vyučení se dostal do Brna ke svému strýci, nechal se zaměstnat v řeznictví a prvně v životě se také podíval do Sokola, kde mu pod strýcovým vedením skutečné cvičení s nářadím okamžitě učarovalo. Jen jeden jediný rok chyběl do konce století a dvacetiletý Frištenský začal trénovat, kdykoliv to jen šlo. Už o tři roky později stal mistrem Rakouska a v dalším roce se mohl vydat dokonce na mezinárodní zápasnickou soutěž do Holandska a stát se „jen tak mimochodem“ také mistrem Evropy a profesionálním sportovcem. Na svůj životní zápas se ale tehdy teprve připravoval.
Dívku vyhrál a pak se s ní rozešel
Nejdůležitější souboj ve svém dosavadním životě pak svedl Gustav Frištenský v prosinci roku 1904 se svým dlouholetým soupeřem Josefem Šmejkalem. Ve hře tentokrát nebyl ani diplom, ani medaile, ale nic menšího, než možnost ucházet se o Fanynku Horákovou, dívku, kterou oba siláci milovali. Frištenský sice vyhrál, ale láska nevydržela ani rok. Potom potkal svoji osudovou Miroslavu Ellederovou a zůstali spolu až do konce jejího života.
Ženu miloval, ale nechápal ji
Cestovali po světě, Gustav zápasil a jeho žena vařila neuvěřitelné porce jídla. Svůj život do posledního detailu podřídila tomu jeho. Občas si postěžovala, že on na její touhy a přání nijak nedbá, že se musela všeho, o čem snila, vzdát a stala se jen jeho stínem. Přesto zůstala se svým manželem v dobrém i zlém. Přežili spolu obě světové války a v té druhé jej dokonce úplatkem vykoupila z nacistického zajetí. Frištenský měl přitom namále, když se provalilo, že finančně podporoval odboj. Nebylo by divu, kdyby přišel o život.
Smutný konec sportovní legendy
Ani po válce nechtěl Frištenský se zápasem skončit. Sice mu už odbilo pětašedesát let, ale sílu na porážení mladších soupeřů měl stále. Všechno však postupně skončilo po smrti jeho ženy Miroslavy, s jejímž odchodem se nikdy nesmířil. Tehdy vládnoucí komunisté se zase odmítali smířit s tím, že byl Frištenský za první republiky velmi dobře placeným profesionálním sportovcem, a dávali mu to jasně najevo. Sice dostal titul Zasloužilý mistr sportu, ale na druhou stranu mu vzali statek i veškeré polnosti, dokonce i dům, který si za vydělané peníze koupil. Život tak dožil sice „ve svém“, ale jako pouhý nájemník ve velmi nuzných podmínkách. Podle mnoha zdrojů dokonce rozprodával svoje trofeje, které v mládí sbíral na světových soutěžích. Pro národ ale zůstal hrdinou a jeho jméno je dodnes symbolem síly a sportovce v pravém slova smyslu.
Zdroj: lidovky, wikipedie, gustavfristensky
KAM DÁL: Americký zpěvák sloužil komunistům, pak zároveň spolykal prášky, podřezal se a utopil. Inspirace od Putina?
