/KOMENTÁŘ/ Jediečný člověk, geniální sportovec a neohrožený závodník. To byl Niki Lauda. I když je jeho kariéra známá, právě pro její jedinečnost a neopakovatelnost stojí za to si ji alespoň ve zkratce připomenout. Jeho otcem byl dominantní a také úspěšný vídeňský bankéř.
Nikolas Andreas byl jeho pravý opak, byl neduživě působícím a zakřiklým dítětem. V pubertě ovšem objevil rychlost a motory. Chlapec s „obličejem, který mohla milovat jen jeho vlastní matka“ (jak ho výstižně popsal jeden novinář) se najednou stal rebelem. Přes otcův zákaz začal závodit.
Vítěz, který vstal z mrtvých
Hazardoval přitom nejen se zdravím, ale i s penězi – a vyšlo mu to. Stal se továrním jezdcem a závoděním od začátku 70. let dokonce trochu vydělával na splátky dluhů. Když ho Enzo Ferrari zcela překvapivě povolal do své Scuderie, poděkoval mu Vídeňák dvěma tituly mistra světa. Mezi jejich dobytím ovšem těžce havaroval. V nemocnici už dostal poslední pomazání, přesto „vstal z mrtvých“ a – stále ještě zle popálen – se po několika týdnech vrátil do kokpitu.
Po odchodu od Ferrari ještě dva roky ve Formuli 1 dobře vydělával, než ho závodění přestalo bavit. Již dávno se totiž zabýval spíše podnikáním v leteckém průmyslu. Vybudoval úspěšnou leteckou společnost, jen aby se po dvouleté přestávce znovu vrátil na závodní dráhy. Kritikům zacpal ústa třetím titulem. Pak svou aktivní kariéru nadobro ukončil, motorsportu ale zůstal věrný v rolích poradce stájí Jaguar, Ferrari a naposledy Mercedesu. Mimo to dále podnikal v letectví, působil jako expert televizních stanic a před 15 lety založil rodinu.
Milionář, který si rád vydělal
Opravdu ohromující, že? O to „nenápadněji“ od nás minulého května odešel. O průběhu jeho onemocnění se od léta 2018 docela podrobně psalo. Jenže o tom, kde si nakonec smrtelný virus přivodil, se ale mlčí. Jistě, Laudova pochroumaná imunita měla co dělat s trvalými následky ohnivé nehody z 1. srpna 1976. Zranění z Nürburgringu tehdy ještě mladý organismus přežil. Niki poté pečlivě dbal na své zdraví a zvláště nachlazení se snažil kvůli svým ohroženým plícím vyhnout. Dokonce i během tropických Grand Prix ho nebylo vidět bez svetříku.
Horší to bylo však se „zraněním“, které si přivodil tehdy již 69. letý Rakušan 30. června 2018 na Red Bull Ringu. Nürburgring roku 1976 jsem mohl sledovat jen prostřednictvím tisku, zmíněné kritické odpoledne na Red Bull Ringu jsem ovšem prožil v Laudově bezprostřední blízkosti.
V paddocku Formule 1 bylo dobře známo, že Niki nikdy nepohrdnul „nějakou tou korunou, kterou si mohl přivydělat“, i když byl již dávno několikanásobným milionářem. Tak se dá vysvětlit velký počet funkcí, které ještě roku 2018 zastával. Předsedal sportovnímu oddělení Mercedesu, pořád ještě zakládal a se ziskem prodával letecké společnosti, během víkendů Grand Prix pracoval pro RTL a ORF…
Závody legend miloval
Když jeho přítel Dietrich Mateschitz, majitel firmy Red Bull a okruhu ve Spielbergu, dostal před lety nápad „opepřit“ Grand Prix Rakouska přehlídkou rakouských legend Formule 1, byl Lauda (za dobrý peníz) vedle Dr. Marka, Wendlingera, Bergera a ostatních alpských hvězd ihned k mání. Tento krásný závod legend se stal tradicí a Niki se ho před domácím publikem zúčastňoval každý rok, ať už znělo téma historické demonstrace F1-turbo, BMW-Procar, Le Mans nebo DRM.
Když tedy Mateschitz roku 2018 připravoval soupis legend pro jízdy vozů bývalé Deutsche Rennsport Meisterschaft, byl Niki prvním z těch, které pozval. Lauda rád přijal nabídku předvést se fandům týmu v oranžových barvách Alpina-BMW 3.0 CSL, se kterým slavil své první velké mezinárodní úspěchy roku 1973. Niki tento špás okořenil i tím, že si nechal ušít dobový overal a nalakovat dobovou přilbu.
V sobotu večer se nacházel v provizorním paddocku DRM nad první zatáčkou okruhu mezi svými starými přáteli. Jeli totiž i Gerhard Berger, Jochen Mass, Hans Joachim Stuck, Hans Heyer, Toine Hezemans, Dieter Quester, Christian Danner, Harald Grohs a další ohromná hvězda rakouského sportu, olympijský vítěz ve sjezdu Franz Klammer. Jedno z historických aut směl řídit Nikiho syn Mattias a na start se dokonce přišel podívat „čerstvý penzista“ Bernie Ecclestone.
Zřejmě osudná chyba
Lauda byl pochopitelně ve svém živlu. Vrátil se do svého mládí, majiteli auta vůz podepsal a než vyjel na trať, tak se ochotně bavil s ostatními pamětníky. A pak v letním vedru kroužil po trati. Vlastně ne, nekroužil. Jel tak rychle, jak to jen bylo za daných podmínek možné. Mastil to po okruhu, kde roku 1971 ve Formuli 1 debutoval, celkem asi dvacet minut. Když pak propocený vystoupil z rozpáleného vozu, tak udělal osudnou chybu. Nepřevlékl se tak jako ostatní v sousedním pavilonku do suchého oblečení.
Hned sedl na čekající moped řízený vedoucím Mateschitzova Orga-týmu, který ho odvezl do paddocku F1. Tam už na něj čekaly další závazky a možná i jeho první týmový šéf z dob ve Formuli-V, stařičký Kurt Bergmann, kterého již dopoledne provedl boxy Mercedesu.
Zlepšení? Jen zbožné přání
Právě tato jízda se mu stala, dle mého názoru, osudnou. Niki projednou zapomněl na opatrnost a vystavil své rozpálené plíce nebezpečí. Že „na tom něco je“, potvrdí sled událostí příštích dní. Po Spielbergu plánoval pár dní odpočinku na jihu. Ve Španělsku se mu ale brzy udělalo tak zle, že hned skočil do letadla a pádil ke specialistům do Vídně. Asi věděl, kolik uhodilo. Jeho plíce už nemohly dál…
V Rakousku mu transplantovali orgány německého dárce a uvedli ho do kómatu. Laudův zdravotní stav se pak v kritických týdnech opravdu lepšil. Nikdy se ale neměl zlepšit natolik, aby se znovu vrátil do svých funkcí nebo na veřejnost. Jeho vánoční video pozdrav plný optimismu nebyl příliš přesvědčivý a ani tlachání pánů Hamiltona, Wolffa a podobných o tom, jaký je Niki bojovník, nemělo pomoci. Transplantovaný orgán „onemocněl“ a trojnásobný mistr světa v květnu na zápal plic zemřel.
