Život Milana Neděly nebyl nikdy jednoduchý, zvláště v době budování šťastnějších socialistických zítřků měl se soudruhy velké problémy. Dokonce tak velké, že musel odejít z divadla Rokoko a nesměl se objevit ani před kamerou. Jediné místo, kde jej tehdejší vládnoucí strana ještě snesla, byl rozhlas. Tam herce nikdo nevidí, a tak zůstávají vlastně trochu v anonymitě.
Na skok do televize, ale vidět nebyl
Kromě toho jej v roce 1980 pustili také do televize, ale opět jen jeho hlas, který měl patřit dnes legendární postavičce Hele, vystupující v pořadu Studio Kamarád. Tentokrát se mu ale do cesty postavil sám osud a kvůli nemoci musel svoji roli postoupit dalšímu herci, Otu Jirákovi.
Z divadla do divadla i před kameru
Milan Neděla se narodil v roce 1934 v Praze a po ukončení gymnázia se vydal na další studium na DAMU. Přes několik oblastních divadel se po pár letech vrátil do Prahy, kde vystřídal Divadlo Na zábradlí, Rokoko, Divadlo Na Fidlovačce, Paravan a nakonec Hudební divadlo v Karlíně. Kromě divadelních rolí sehrál také mnoho menších i větších filmových postav, z nichž si určitě vybavíme například pucfleka Balouna z filmu Poslušně hlásím, tedy filmového ztvárnění Haškova Švejka z roku 1957. Později moderoval pořad Komik a jeho svět.
Zdraví ho zradilo
Od počátku osmdesátých let se Milan Neděla potýkal s velkými zdravotními problémy. Žloutenky, které samy o sobě nejsou žádnou banalitou, se v jeho chorobopisu staly bohužel spíše nepříjemnými epizodami mezi ostatními nemocemi, které prodělal. Objevila se rakovina tlustého střeva a jeho stav si postupně vyžádal bez jediné celých dvacet operací. V nemocnici se už musel cítit jako doma, zvlášť v době, kdy mu lékaři po osudném popálení nohy museli odřezávat jeden prst po druhém.
Osudná cukrovka
Kdyby něco podobného potkalo jinak zdravého člověka, pravděpodobně by se nestalo nic tak hrozného. Ale lidé s cukrovkou, kterou Milan Neděla také trpěl, mají špatné prokrvení periferních oblastí těla a vše se hojí mnohem hůř, nebo také vůbec ne. A tak nakonec herec, který tou dobou už byl v invalidním důchodu, přišel o nohu až pod koleno.
Optimistický bojovník nakonec prohrál
Jak se s takovou ztrátou vyrovnal? S postojem k životu sobě vlastním, tedy s nezlomnou vůlí překonat každou překážku. Netrvalo to dlouho a naučil se chodit s protézou téměř jako s vlastní nohou. V roce 1997 ale nakonec veškerým zdravotním problémům, které se kupily plných patnáct let, ve věku 63 let přece jen podlehl.
Zdroje: ČSFD, Česká televize, Český rozhlas, Lidovky
KAM DÁL: Tragédie legendární herečky Jiřiny Šejbalové. Smrt pro ni byla vysvobozením.
