Uvezu to, pane Lorenc? Tak tuhle větu znají všichni. Je z legendárního filmu Na samotě u lesa a pana Lorence v něm hraje vynikající František Řehák. Zatímco pan Lorenc byl zedník a odborník na slovo vzatý, i když teda cihlu do ruky nevzal, herec, který jeho postavu dokonale vystihl i při minimu prostoru a pohybu, byl odborníkem zase ve své profesi. Bohužel zatímco na divadelních prknech je možné osudy postav každého příběhu zrežírovat, život si většinou dělá, co sám uzná. A tak to bylo i v případě Františka Řeháka.
Stovky rolí v divadle i před kamerou
Františka Řeháka si mnoho diváků pamatuje právě díky roli pana Lorence, ale to neznamená, že by byla jedinou, které se herec ve svém profesním životě chopil. Mohli jsme jej vidět například ve filmech „Vážení přátelé, ano“, „Skalpel, prosím“, „Obsluhoval jsem anglického krále“, „Rozmarné léto“, „Skřivánci na niti“ a v desítkách a desítkách dalších filmů. Rád a mnohokrát spolupracoval s režisérem Jiřím Menzelem, který dokázal dokonale pracovat s jeho hereckým charakterem.
Na jevišti ve třech letech
Rodiče novobydžovského rodáka sice nepatřili k profesionálním hercům, ale matka s velkým nasazením docházela mezi ochotníky a otec, kadeřník, se do činnosti spolku zapojoval také. Není tedy divu, že se malý František už ve třech letech, tedy v roce 1926, prvně postavil na jeviště ve své premiérové roli. Postupně se propracovával výš a výš a spolu s ostatními kolegy sbíral jedno ochotnické ocenění za druhým. To spolu s nemožností věnovat se za války cvičení v Sokole, což byla jeho druhá vášeň, rozhodlo o dalším životě budoucího herce.
Zůstával věrný Olomouci i sám sobě
František Řehák prošel během svojí kariéry hned několik divadel, hrál například v Olomouci, v Mladé Boleslavi a nakonec i v Divadle za branou v Praze. Jeho domovskou scénou ale zůstávalo Moravské divadlo Olomouc. Jisté profesní problémy mu jako mnoha ostatním přidělala „bratrská pomoc“, s níž k nám v roce 1968 vtrhla vojska Varšavské smlouvy. Kvůli otevřenému nesouhlasu s takovým zásahem byl dosavadní komunista ze strany vyloučen, a protože později nechtěl ani podepsat Antichartu, dostal od režimu zákaz práce v televizi.
Schylovalo se k tragédii
I když se po listopadové revoluci před kamery vrátil, roky, které strávil v ústraní, už herci nikdo vrátit nemohl. Ke konci života jej ale potkalo ještě mnohem horší utrpení, dokonce to nejhorší, jakého se může rodič dočkat. František Řehák byl otcem syna Ivana, který se vydal v jeho šlépějích a také se věnoval divadlu. Ve čtyřiašedesáti letech se však střetl s krutou realitou, když mu lékaři diagnostikovali rakovinu. Další dva roky pak trpělivě a statečně s nemocí bojoval, a to nejen s pomocí lékařů, ale také vírou a snahou žít život naplno. Hrál v divadle, pomáhal dokonce svému otci.
Smrt syna jej zničila
Pak ale přišel zlom a Ivan svůj boj s krutou chorobou prohrál. Pro Františka Řeháka, který v té době už překročil devadesátku, to byla samozřejmě ohromná rána, ze které se již nevzpamatoval. Všichni dobře víme, jak moc psychický stav ovlivňuje schopnost těla bojovat nejen o život, ale i za život. Když herec ztratil syna, k němuž měl velmi silný vztah, ztratil také vůli žít a jeho organismus se tomu rozhodnutí přizpůsobil. Starý pán se během několika týdnů změnil k nepoznání a dva měsíce po skonu svého syna také vydechl naposledy.
Františka Řeháka alias pana Lorence uvidíme i letos o Vánocích.
Zdroje: Česká televize, ČSFD, Wikipedie
KAM DÁL: Helena Růžičková zemřela tři dny před svatbou. S rakovinou se rvala jako lev, ale nemoc zvítězila.
