Pokud se chcete vydat z jednoho břehu Vltavy na druhý a náhodou vás napadne pošetilá myšlenka, že nejlepší cesta vede přes Karlův most, velmi rychle zjistíte, že to byla zásadní chyba. Stanete se totiž jedním z nekonečného davu turistů, kteří se svými chytrými telefony lapají selfie a osahávají desku sv. Jana Nepomuckého, aniž by vlastně tušili, proč tak činí.
Hledáte tak genius loci bezesporu krásného a významného mostu přes Vltavu? Nastavte si budíček na brzkou ranní hodinu. V jiném případě totiž nebude hnutí a procházka bude spíše slalomem mezi živými kužely. Pod tíhou masivní návštěvy turistů však most stále přežívá. V minulosti však přežil mnohem víc. Znáte proměny nejslavnějšího českého mostu?
Spolek umělců
Než se pustíme do přehlídky dopravních prostředků, které vyzkoušely nosnost mostu, je nutné ještě na moment zůstat v bezútěšné realitě dneška. Masový zájem turistů totiž není jediným nešvarem, který vám zkazí jinak nádherné místo uprostřed krásného historického centra Prahy.
Zdejší „umělci” totiž zásadně přispívají svými nevkusnými příspěvky k tomu, že Karlův most je spíše pouťovou atrakcí. Byly doby, kdy se podobné stavby budovaly na obdiv. Tomuto dojmu přispívali ti nejlepší umělci své doby. Kromě náboženských důvodů se tak např. sochy na Karlově mostě staly výkladní skříní tehdejšího umělecké elity.
Vrcholné umění komunikovalo k veřejnosti. Postav svatých si dnes však všimne jen málokdo. Pozornost spočine na spíše na kresbách deformovaných obličejů pouličních kreslířů. Hurá, můžete si z Karlova mostu odnést obrázek vlastní tváře s vtipnou grimasou. Jako kdyby nestačilo, že si na těch pár metrech každý udělá minimálně deset selfie.
Nelze tedy než jen doporučit, že nejlepší je Karlův most navštívit, když všichni spí. Jak turisté, tak domnělí výtvarní umělci spolku Karlův most.
Auta a tramvaje
Ještě v nedávné minulosti se však na mostě neproháněly davy turistů, kteří kromě sebe a odpadu nutí všechny rozumné zvolit jiný most na překonání Vltavy. Karlův most byl však zatížen jinak než dnes. Doprava totiž s tímto místem byla spjata více, než by se mohlo zdát.
Od roku 1883 jezdila po mostě koňka, tu následně v roce 1904 nahradila elektrická tramvaj. Mezitím se však odehrála událost, kdy bylo Karlovu mostu úplně nejhůř. Povodeň v roce 1890 totiž způsobila, že voda strhla tři oblouky a jeden pilíř se proměnil ve zdevastovaný balvan. Opravy se tehdy zhostil Josef Hlávka s vídeňským profesorem Franzem von Rižhou. Po nápravě však památka ožila a František Křižík zavedl tramvaj, která zde však jezdila pouhé tři roky. Zátěž pro most byla abnormální, a tak se doprava omezila na autobusy.
I ty jsou však brzy zrušeny. Od roku 1932 se však automobilová doprava vrací. Definitivně končí až v roce 1965, kdy je zahájena generální oprava celého mostu. To vše nakonec most přežil. Auta, autobusy, tramvaje, ale ve výsledku dnes zažívá tato úžasná památka Prahy největší krizi.
Turismus je jistě dobrým ekonomickou žilou, ale v mnoha věcech nejsou peníze z ciziny v Praze vidět. Most je zahalen davovou psychózou a když potkáte někoho, kdo se opravdu v toku lidí zastaví a sleduje třeba krásné sochy, je to spíše zázrak než něco, co by mělo být samozřejmé.
