Když potomek vyrůstá třeba v rodině pekaře, pak pokračovat v rodinné tradici není příliš velkým obětováním. Oč horší je, narodí-li se syn katovi. I v tomto případě se totiž předpokládá, že dítko převezme rodinné žezlo a s chutí se pustí do věšení a stínání hlav odsouzenců. Hussovi, jinak katovská rodina v Mostě, se zuby nehty snažili, aby jediný přeživší synek nemusel v otcových šlépějích pokračovat. Karel Huss, který se narodil 3. ledna 1761, pocházel z devíti dětí, ale přežil pouze on a jeho dvě sestry. V Mostě Hussovi žili v nevzhledné katovně před městskými hradbami od Pražské brány směrem k Zahražanům. Lidé tomuto místu říkali „na popravišti“.
Studium na gymnáziu a šikana
Karel Huss byl nadaný a otec z něho chtěl mít někoho jiného než kata. I proto v devíti letech začal navštěvovat mostecké piaristické gymnázium, kde patřil k pilným studentům. Ovšem pouze do doby, než se jeho spolužáci dozvěděli, z jaké rodiny vlastně pochází. Pak mu dali do poslední kapky pocítit, co to je opovrhovat popravčími. Školní šikaně se chtěl Karel Huss vyhnout útěkem z města, jelikož jeho otec Jan Pavel ho nutil přes všechny problémy na škole zůstat. Útěk se Karlovi nezdařil, byl nalezený v Lounech a navrácený zpátky domů.
Domácí učitel a samostudium
Do gymnázia se již Karel Huss nevrátil a otec mu raději opatřil domácího učitele, protože mu na synově vzdělání velmi záleželo a chtěl, aby z něho bylo něco jiného než kat. Karel se učil psaní, latině i přírodním vědám – jeho velkou láskou byla botanika. Své dovednosti mu ovšem předával i jeho otec, který byl výborným zvěrolékařem a znalcem a výrobcem nejrůznějším mastí a léků. Také se mu snažil najít možnost se vyučit u nějakého řemeslného mistra, zatímco Karlova matka si přála, aby z jejího syna byl kněz. Bohužel Karlovi nebylo dopřáno, aby nemusel pokračovat v rodové tradici. Předsudky lidí vůči katovskému povolání byly velmi silné.
Katovskému řemeslu neunikl
Nakonec tedy Jan Pavel začal svého syna katovskému povolání učit. V patnácti letech složil Karel Huss svoji mistrovskou zkoušku pověšením odsouzeného kostelního zloděje. Rok předtím mu zemřela milovaná matka. Otec se záhy podruhé oženil. V osmnácti letech vyráží Karel do světa sbírat zkušenosti. Nejprve zavítal do Drážďan, později do katovny ke strýcovi v Chebu. Vzhledem k jeho vysokému věku u několika poprav strýce zastal a osvědčil svoji zručnost. 16. dubna 1781 byl v Chebu na přímluvu svého strýce jmenován městským katem. Tuto práci zde vykonával dlouhých 47 let.
Únos nevěsty a manželství se starší ženou
V Chebu se Karel Huss seznámil se svou budoucí ženou. Tou se stala o celých dvacet let starší Žofie, dcera místního pekaře, kterou se mu podařilo vyléčit. Během léčby se mezi ní a katem vyvinul citový vztah, a i když Žofiiny rodiče tomuto svazku nepřáli, Žofie si prosadila svou. Dokonce z domu svých rodičů utekla, aby se mohla provdat za svého milého. Nutno podotknout, že v době svatby s Karlem bylo nevěstě již 42 let. Tehdy chebský popravčí poznal, že i když si ho měšťané žádají kvůli jeho lékařskému umění, mezi sebe ho nikdy nepřijmou.
Sběratelem a spisovatelem
Naštěstí měl svoji ženu, s níž žil ve své hrázděné katovně u městských hradeb vedle Mlýnské brány pod hradem. Manželé zůstali bezdětní. Možná kvůli vyššímu věku ženy. Možná i proto, aby jejich syn nemusel po otci převzít katovské řemeslo. O to víc se Karel Huss věnoval studiu a sebevzdělávání. Historii ho učili profesoři z chebského gymnázia. Za léčení ctihodných měšťanů získával staré mince, z nichž budoval numismatickou sbírku. Zároveň se věnoval mineralogii a svými kolekcemi z Chebska zásoboval soukromé sběratele z okolí. Huss také sbíral doklady k dějinám města a zachraňoval starožitnosti. Svým zálibám se věnoval o to více, když císař Josef II. zrušil trest smrti a Karel Huss zůstal nějakou dobu bez práce a pravidelného příjmu. O několik měsíců později byl ke katovské práci opět městskou radou povolán, aby vypaloval cejchy odsouzencům.
Přátelství s Goethem
Časem se městská katovna a její sbírka stala vyhledávaným místem lázeňských hostů a kat získal věhlas jako učenec a sběratel. Jedním z častých návštěvníků se stává také německý básník J. W. Goethe, s nímž se Karel Huss přátelil. Nevěnoval se pouze sběratelství, ale svůj volný čas trávil také badatelstvím v oblasti národopisu. Psal knihy a k nim vlastnoručně pořizoval ilustrace. Snažil se psát i eseje a básně. V jeho díle je viditelná osvícená osobnost, kterou bezesporu byl.
Po smrti své ženy v roce 1824 žil Karel Huss ve své katovně osamoceně a přemýšlel o své sbírce. Chtěl, aby ji odkoupilo město Cheb, které však o ni neprojevilo zájem, a ztratilo tak možnost získat do svého vlastnictví čtyřsvazkovou chebskou kroniku nebo náčiní z mučírny.
Zámeckým kustodem a správce umělecké sbírky
Pochopení našel až u knížete Metternicha. Karel Huss rezignoval na svoji práci kata a za své zásluhy byl povýšen na měšťana. Veškerou svoji sbírku přesunul na zámek Kynžvart, jehož majitelem byl právě Metternich, a stal se kustodem vůbec prvního zámeckého muzea ve střední Evropě. Byl jím až do své smrti 19. prosince 1838. Pochovaný byl na hřbitově v Kynžvartu. Bohužel jeho hrob se do současnosti nezachoval, protože kříž označující hrob zmizel.
