Ivan Pavlovič Sereda se narodil v Oleksandrivce na Donbase, byl tedy národností Ukrajinec. Když vypukl německý útok na Sovětský svaz, byl povolán do zbraně. Jeho největší předností bylo kulinářské umění, takže nakonec byl zařazen do Doněckého potravinářského výcvikového střediska k tomu, aby připravoval stravu vojákům 91. tankového pluku 46. tankové divize. Válku tak měl prožít v polní kuchyni.
Místo Rusů německé tanky
V létě 1941 byla Seredova jednotka, v té době dislokovaná v lotyšském lese, vyslána do boje. Kuchař jako jediný zůstal vzadu a měl za úkol připravit jídlo. Později uslyšel, jak se k němu blíží několik tanků. Jeho prvním instinktem bylo zamávat, ale brzy si uvědomil, že to nejsou sovětská vozidla - byly to tanky Panzerkampfwagen 38(t) s německou posádkou.
Když nemáte pušku, tak vemte sekeru
Sereda zalezl za proviantní stan, aby se kryl, protože dva z tanků se valily přímo kolem tábora. Třetí však zastavil a jeho velitel vyskočil, aby si tábor prohlédl. Sereda se zhluboka nadechl a uvědomil si, že bude muset něco podniknout. Jeho puška Mosin-Nagant byla kdesi vzadu na pytli brambor mimo jeho dosah, a tak popadl, co měl nejblíže u ruky – sekeru.
Sereda vyskočil ze svého úkrytu a s křikem se rozběhl na velitele. Šokovaný Němec rychle utíkal od zběsilého muže se sekerou zpět do tanku. Odtud pak začal střílet kulometem. Jenže Sereda se nacházel mimo jeho zorné pole a měl čas vymyslet, co dál. Našel plachtu, kterou přehodil přes věž tanku a zakryl tak i průzor druhého řidiče. Pak začal sekerou sekat do hlavně kulometu. Zároveň jakoby křičel na své kamarády, aby mu přinesli granáty. Chtěl tím vyvolat dojem, že v táboře je více vojáků. Němci si mysleli, že jsou obklíčení, a stále stříleli z kulometu. Sereda do něj stále bil sekerou, až hlaveň zničil a kulomet se zasekl. Bezradní Němci nakonec otevřeli poklop, aby se vzdali. Sereda je přinutil, aby se navzájem svázali a stali se jeho zajatci. Teprve tehdy jim došlo, že naletěli a že v táboře nikdo další není.
Vynikající příklad hrdinství
Později se konečně objevili i ruští vojáci a překvapeně koukali na zajatý tank i jeho posádku. O jeho činu se hodně mluvilo, generálmajor Dmitrij Leljušenko o Seredovi řekl: „Svými odvážnými činy dal vynikající příklad hrdinství." Byl z toho nakonec i Leninův řád 4. třídy a citace v knize pluku.
Sereda už dále nebyl zavřený v polní kuchyni, ale byl poslán k průzkumníkům, kde se mu později podařilo zneškodnit další německý tank, za což byl jmenován Hrdinou Sovětského svazu. Byl zraněn při obléhání Leningradu, čímž jeho vojenská kariéra skončila. Následky zranění byly trvalé a Sereda zemřel v roce 1950 ve věku pouhých 31 let.
Zdroj: warhistoryonline.com
KAM DÁL: Hrdinný úderník Stachanov skončil špatně.