Na konci války nacisté ruší některé koncentrační tábory a převážejí tzv. transporty smrti i přes české území. Na roztocké nádraží přijíždí 29. dubna 77 vagónů, kde bylo vězněno téměř 4 tisíce lidí. Většina z nich z ghetta Terezín a koncentračního tábora Richard u Litoměřic.
Stav vězněných byl bídný. K dispozici neměli skoro žádné jídlo a pití, nemluvě o hygienických potřebách. Vagóny byly plné mrtvých, které nacisté neoddělovali od těch živých. Shodou vzácných okolností a velkému hrdinství občanů z Roztok u Prahy se ale podařilo zachránit několik životů.
Kouzlo vyjednávání
Velitel transportu původně s místními nechtěl vůbec vyjednávat, ale nakonec se revolučnímu národnímu výboru povedlo prosadit, že mohou zdejší obyvatelé přinést jídlo a pití. Velkou zásluhu na tomto výjmečném činu hrdinství má přednosta stanice Jan Najdr, kterému se podařilo transport zdržet na celý den. Pomoc vězňům poskytovali nejenom obyvatelé Roztok, ale také lidé z okolních obcí. Postarat se o tak obrovský počet hladových nebylo vůbec jednoduché.
Jeden z dalších velkých úspěchů, který se podařilo vyjednat, bylo povolení, že vězni mohou opustit útroby vlaku, aby vykonali alespoň základní hygienické potřeby. Večer měli tedy zdánlivou svobodu pohybu po nádražním komplexu, ale v noci byli zahnáni zpět do vagónů.
Velké riziko
Během "volnějšího" režimu vězňů se v noci na 30. dubna podařilo místním s pomocí revoluční národní gardy osvobodit až 200 osob. Ty následně ukrývali různě po svých domovech v Roztokách u Prahy. Tímto vzácným činem pravděpodobně konkrétní osoby zachránili od jisté smrti.
Činnost místních občanů nebyla samozřejmou. V Protektorátu Čech a Moravy byla jakákoli pomoc trestána pod hrozbou smrti. Další riziko, kterému se místní obyvatelé vystavovali, byly nakažlivé nemoci samotných vězňů, kteří dlouhá léta žili v šílených hygienických podmínkách.
Několik desítek nemocných se podařilo z nádraží přemístit do místního starobince. Zde se podařilo odradit od vyšetřování samotné členy gestapa. Občané na budovu vyvěsili velký nápis "karanténa", který zafungoval jako účinný strašák.
Další osud
Následující den se transport smrti rozjel dál po své trase směrem na Prahu. Během krátkých zastávek na Holešovickém (Bubny) a Masarykově nádraží se podařilo z transportu zachránit dalších 200 osob.
Kam konkrétně měl vlak namířeno, není zcela jasné. Pokračoval směrem na jih, kde v Olbramovicích čekal celé tři dny. Zde se také odehrál největší masakr, kdy bylo postříleno hned několik vězňů. Transport byl nakonec definitivně osvobozen v obci Velešín rusky hovořící jednotkou (není jisté, jestli to nebyli Vlasovci). Hlavní účel cesty spočíval v tom, aby co nejvíce transportovaných nepřežilo.
I díky hrdinství a neskutečné oběti většiny občanů Roztok u Prahy se podařilo zachránit několik stovek životů. Unikátní čin odvahy je nutné si neustále připomínat.
