Když osobní vlak tažený parní lokomotivou vyjel od Hradce Králové, bylo neštěstí neodvratné. Průvodčí dal osudové znamení a těžký kolos se dal do pohybu ještě ve chvíli, kdy měl čekat, až do stanice dorazí osobní vlak plný lidí směrem z Pardubic. Na jednokolejové trati tak proti sobě jely dva vlaky, což nakonec způsobilo největší železniční tragédii v našich dějinách.
Výhybkář na kole
V pondělí 14. listopadu 1960 se v podvečerních hodinách vydala těžká lokomotiva do pohybu, aniž by počkala na motorový vlak přijíždějící z Pardubic. Dodnes jsou okolnosti celého neštěstí nevyjasněné. Někteří tvrdí, že dal výpravčí povel k odjezdu, ale další tento krok popírají.
Jisté je, že když se vlak dal do pohybu, snažil se ho výpravčí v marném běhu zastavit. Dokonce existují vzpomínky výhybkáře, který se dokonce snažil vlak zastavit tím, že za ním ujížděl na kole. Zoufalé pokusy odvrátit tragédii byly k ničemu. Poslední šancí bylo telefonické spojení, ale plně obsazený vlak od Pardubic byl už v pohybu.
Vlak do Hradce Králové jel 55 km/h a motorový vlak v protějším směru 60 km/h. Tragédie byla neodvratná a jen 1 500 metrů za Stéblovou došlo ke střetu, který stál život 118 lidí.
Srážka a oheň
Těžká parní lokomotiva zcela zničila pět ze šesti vozů motorového vlaku plného lidí. Strojvedoucí byl okamžitě po smrti, ale strojní četa z vlaku 608 vyvázla bez zranění, protože ji ochránil dlouhý kotel parní lokomotivy.
Velký počet mrtvých byl zcela logicky způsoben ničivým zásahem, ale až apokalyptický rozměr neštěstí způsobil oheň. Žhavé uhlí z lokomotivy se totiž spojilo s vyteklou naftou a nastal obrovský požár, který se stal osudný těm, kteří přežili samotnou srážku.
Byť se oheň stal ničivým, tak pro přeživší během záchranářských prací fungoval jako světlo ve tmě. Jeho výška dosahovala až čtyř metrů. Samotná srážka se stala v 17:42 hodin a záchranná akce začala kolem 18. hodiny. Mobilizováni byli zdravotníci z Pardubic a Hradce Králové, pomocnou ruku podali také příslušníci veřejné bezpečnosti, vojáci z okolních útvarů a také obyvatelé Stéblové.
Na místě vznikla improvizovaná polní ošetřovna, kde zdravotníci poskytovali první pomoc. Na místo dorazil také vlak s jeřáby na odklízení trosek. Většina živých cestujících byla vyproštěna kolem 20. hodiny, ale poslední přeživší byl nalezen kolem 23. hodiny, ten však zemřel po převozu do nemocnice.
Několik lidí se vydalo pešky po kolejích, aby se co nejdříve vydali do bezpečí. Osob postihnutých tragédií bylo tolik, že nejbližší nemocnice nestíhala reagovat na brutální nápor zraněných.
Soudní spor
Zpráva o neštěstí sice proběhla médii, ale pouze formou stručné a strohé informaci podané skrze ČTK. O události také referovalo Rudé právo, ale to formulovalo oficiální zprávu vlády ČSSR. Samotné vyšetřování začalo již v noci po nehodě. K případu byla ustanovena vládní vyšetřovací komise, která již 30. listopadu podala zprávu, kde bylo konstatováno hrubé porušení základních pravidel železniční dopravy.
Za viníky neštěstí byla uznána přeživší osádka vlaku 608, kterou čekal trest odnětí svobody. Vlakvedoucí na 5,5 let, strojvedoucí na 4,5 roku, starší průvodčí na 4 roky, pomocník strojvedoucího na 1,5 roku a mladší průvodčí na 1 rok. Všichni zároveň dostali zákaz výkonu povolání u železnice na několik dalších let.
Dodnes je největší záhadou celé tragédie domnělé zelené světlo, které strojvedoucí údajně společně s několika cestujícími viděli. V osudný podvečer byla však hustá mlha a existuje mnoho teorií, které tvrdí, že mohlo jít o zcela jiný zdroj světla. Nikdy se však neobjasnilo, odkud tento zdroj pocházel.
Nejtragičtější železniční nehoda na našem území tak měla svoje odsouzené viníky, ale dones není zcela jasné, jak se celá událost odehrála.
