O tom, že to bude jedna z nejsledovanějších událostí minimálně první poloviny tohoto roku, nebylo možné pochybovat. Uvedení poslední řady seriálu Hra o trůny vyvolávalo vášnivé diskuze a sáhodlouhé dohady. O čem při nich šlo? Především o to, jak vlastně postavy tohoto seriálu dopadnou. Zatímco u většiny jiných seriálů můžeme alespoň trochu očekávat, co se bude dít, Hra o trůny tak trochu změnila pravidla.
Budou poslední díly?
A to tím, že v příběhu často umírají důležité postavy, u nichž bychom předpokládali, že příběh tak trochu potáhnou. Navíc umírají často za velmi neobvyklých okolností, nečekaně, náhle. Fanoušci, na jejichž počet si Hra o trůny rozhodně nemůže stěžovat, si zvykli na to, že jistotu nemohou mít takřka v ničem. Platilo to alespoň u té části Hry o trůny, která vycházela z knižní předlohy George R. R. Martina. Ten však z plánovaných sedmi dílů napsal zatím pouze pět. A mnozí čtenáři si s obavami kladou otázku, zda zbývající díly vůbec stihne dopsat.
A tak se tvůrci seriálu vydali po vlastní ose. Vývoj příběhu samozřejmě s autorem konzultovali, ale otázka, zda by se pohyboval po stejné trajektorii, pokud by byly k dispozici knihy, se samozřejmě vnucuje. A odpověď by byla spíše záporná. Poté, co seriál opustil knihy, už nejsou postavy v tak permanentním ohrožení a příběh je často natahován leckdy úsměvnými rozhovory. Tak trochu si skutečnost, že Martin plánoval pro knihy jiné rozuzlení, lze ověřit i v samotných knihách, kde najdeme několik scén, které docela nekorespondují s tím, jak se šestá a sedmá epizoda vyvíjela. To však není jediná změna, kterou fanoušci seriálu pocítili.
Série, které se neopírají o Martinův monumentální knižní projekt, lehce ztrácejí dech. Není to sice tak markantní změna, navíc ji lze snadno pochopit a patrně i tolerovat. Přesto se přenesla i do osmé řady. Minimálně tedy do prvních dvou dílů. Pokud se totiž dá o závěrečné sérii po jejich zhlédnutí něco prohlásit, pak to, že přešlapuje na místě.
Hezky si popovídat
První dva díly toho vskutku moc nepřinesly. Zatímco dříve akce střídala akci, příběh se neustále lámal a ohýbal, teď se převážně mluví. Něco se samozřejmě čas od času stane, ale pro vyústění příběhu takřka nic zásadního. První díl divákům připomenul situaci, v níž se protagonisté nacházejí, nastínil, jak by se mohl děj vyvíjet, co je zásadní a na co se naopak už asi nedostane. U druhého už však byl nedostatek akce velmi výrazný. Občas se dokonce zdálo, že strojené dialogy sklouznou k nechtěné parodii. To však byl už nedostatek mnoha jiných dílů Hry o trůny – ne náhodou právě těch, pro něž nebyla opora v knihách z cyklu Píseň ledu a ohně.
Nic to samozřejmě nemění na tom, že fanoušci budou sledovat i nadcházející čtyři díly a s očekáváním se dohadovat o tom, co by se tak asi mohlo stát. A je třeba podotknout, že třetí díl vypadá minimálně velmi slibně. Na Zimohrad totiž právě útočí armáda zpoza zdi. Až by se chtělo říct: Konečně.
