Anna Franková slavila 12. června 1942 třinácté narozeniny. Jako dárek dostala malý zápisník, který ukázala svému otci několik dní předtím ve výloze obchodu. Nešlo ani tak o deník, jako spíš o knihu na sbírání podpisů a autogramů. Červeno-bílý s čtverečkovanou vazbou a malým zámečkem na obálce.
Tak vypadala malá knížečka, která se později zapsala do historie literatury. Anna se totiž rozhodla psát deník. Zapisovala vše, co se kolem ní dělo, psala o sobě, svých pocitech, o své rodině, o škole, o kamarádech a o postupné změně poměrů. V tempu starostí mladé dívky se tak pomalu dostává na povrch život v Amsterdamu v době okupace. To nejsmutnější však na stránkách mladé dívky teprve přijde.
Slavná spisovatelka
Deník Anny Frankové zachytil kromě jejích myšlenek a obyčejných záznamů reality také postupné zhoršování situace během druhé světové války. Zpočátku se jednalo o velmi osobní záznamy, které následně prošly její vlastní cenzurou. V roce 1944 totiž začala zcela vážně uvažovat, že by se z ní mohla stát spisovatelka.
Osobní zápisky se tak zpětně pokusila přepsat a jména spolubydlících v tajném úkrytu, kde celá rodina žila od roku 1942, přejmenovala, stejně jako další osoby, které se do tohoto stísněného tajného prostoru přistěhovaly. Kromě toho vkládala do deníku svoje povídky a porovnává svoje spisovatelské schopnosti s prací svých vzorů.
Hlavním impulsem k tomuto rozhodnutí bylo rádiové vysílání, kde ministr vzdělávání nizozemské vlády v exilu vyzýval lidi, aby zachránili svoje deníky. Anna Franková se tak pustila do editace již existujícího textu, aby byl vhodný i pro cizího čtenáře. 4. srpna 1944 přišel osudný den, kdy byla celá rodina Frankova zatčena. Doposud není známá totožnost volajícího, který udal skrývající se židovské rodiny v kancelářských prostorech firmy Opekta.
Zachráněné dílo
Deník, z kterého se stal bestseller, byl zachráněn sekretářkou z firmy, kde se rodina ukrývala s tím, že se snad jednou Anně vrátí. Všichni byli společně deportováni nejprve do sběrného tábora Westerbork a následně do Osvětimi. Muži a ženy byli odděleni a sestry Margot a Anna zůstaly v kasárnách.
Obě byly následně převezeny do koncentračního tábora Bergen-Belsen v Německu, kde bylo vězněno celkem 400 holandských Židů. Špatné hygienické podmínky a nedostatek jídla znamenal, že se obě dívky nakazily tyfem. V březnu 1945 v důsledku tohoto onemocnění také umírají, a to jen pár týdnů před osvobozením tábora.
Jediný, kdo přežil následnou deportaci z amsterdamského úkrytu, byl Annin otec Otto Frank. Dnes již slavný deník Anny Frankové získal od zmiňované sekretářky Miep Gies, která mu ho předala v červenci 1945. Ona sama ho nečetla a jak později Otto Frank vzpomínal, i on musel velmi pozvolna procházet bolestivými vzpomínkami. Zároveň se na každé stránce odhaloval doslova zázrak, protože do té doby netušil, jak hluboké myšlenky skrývá jeho talentovaná dcera.
Kniha nakonec vyšla v původní verzi bez některých pasáží, kde Anna kritizovala svoji matku a přemýšlela nad sexuálními tématy. Na pultech knihkupectví se deník objevil 25. června 1947. V průběhu let bylo toto dílo také několikrát kritizováno jako podvrh. Většinou se však jednalo o studia podložená spíše notorických antisemitů.
Aby v tomto ohledu bylo jasno, rozhodl se v listopadu 1980 Nizozemský státní ústav pro válečnou dokumentaci prozkoumat všechny dochované originální listy. Porovnávalo se písmo Anny Frankové, ale také historické události a souvislosti, které jsou v knize popsány. V 719stránkové publikaci s názvem The Anne Frank Diary: The Critical Edition bylo jasně dokázáno, že se nejedná o žádný podvrh. Amsterdamský soud tak v roce 1998 zakázal zpochybňování o jeho pravosti pod trestem 25 tisíc guldenů.
KAM DÁL: Hus obětí propagandy: Fašisté i komunisté ho měli jako oblíbenou historickou postavu
