Otevřený boj proti komunismu a hlavně nastupujícímu fašismu, který už tehdy budil u lidí velké obavy. To byla jedna z hlavních myšlenek desátého Všesokolského sletu, který se v roce 1938 konal v Praze. V mnohém se tak Sokol neshodl s tehdy druhou největší tělovýchovnou jednotou v zemi, kterou nebyl katolický Orel, ale Deutscher Turnverband in der Tschechoslovakei. Tedy tělovýchodná organizace národnostní menšiny, která měla v našem státě tehdy největší zastoupení.
S vyhrocujícími se problémy před rokem 1938 se samozřejmě ještě více rozevírala trhlina mezi názory obou skupin a jejich komunikace byla tak nemožná, vztahy až nepřátelské. Ostatně německá tělocvičná jednota se brzy přiklonila na stranu Hitlera, respektive SdP. Pak už opravdu nebylo o čem jednat.
Příprava k obraně státu
Sokolové se kromě tělovýchovných aktivit museli v době, kdy se začínalo schylovat k válce, věnovat také přípravě na svoji případnou činnost v obraně státu. V roce 1934 k tomu byli vyzváni ministerstvem národní obrany.
Pak přišel rok, kdy se měl konat X. všesokolský slet v Praze. Ještě před jeho zahájením, v dubnu toho roku, pronesl na sjezdu SdP v Karlových Varech Konrád Henlein osm bodů tak zvaného Karlovarského programu. Německá politika byla jasná - vymezit jasně "německá území" v Československu, které by měly plnou samosprávu, odškodnění Němců za léta po vzniku republiky a tak dále. Stále vypjatější situace pak byla důvodem ke květnové částečné mobilizaci, které se zúčastnilo i velké procento Sokolů. Jen díky tomuto kroku, tedy mobilizaci, se podařilo situaci v Sudetech ještě částečně zklidnit. Je tedy zřejmé, že nálada Sokolů byla v té době velmi zjitřená a připravovaný slet se pak musel stát demonstrací jejich odhodlání bránit vlast. A tak se také stalo.
Budovat a bránit
Mottem a hlavní scénou sletu bylo zvoleno “Budovat a bránit”. V době dvacátého výročí vzniku republiky, která byla navíc právě ohrožována zvenčí, šlo o více než výstižný moment a lidé to také náležitě oceňovali.
Přípravy na slet byly i na dnešní dobu opravdu důkladné, včetně výstavby Masarykova stadionu na Strahově, komunikací i parkoviště poblíž. Na přípravách spolupracovala i jednotlivá ministerstva například poskytnutím sletových slev na dopravu a podobně. Plné ruce práce ale mělo také Policejní prezidium, které muselo zajistit bezpečnost tak obrovské akce, kde bylo možné očekávat národnostní střety. Proto pro tuto příležitost vyčlenilo přes patnáct set policistů.
Akce před sletem
Samotným sletovým dnům předcházely doprovodné akce po celé republice, které měly za cíl propagovat slet a jeho myšlenky. Šlo například o tak zvaný rozestavný běh (štafetový běh), kdy běžci vyběhli 26. října roku 1937 z Prahy a cestou do pohraničí nesli zprávy o sletu.
První akcí na nově vybudovaném Masarykově stadionu v Praze se pak v květnu roku 1938 stal Den žactva národních škol. K sokolskému svátku ale směřovaly i další akce, jako byly IV. středoškolské hry a nakonec i Všesokolský slet žactva a poté i dorostu. Všechna zmiňovaná sportovní setkání byla zároveň připomenutím, že jsou sokolové připraveni bránit svoji vlast a demokracii.
A pak přišel slet…
X. Všesokolský slet měl nakonec bohužel ještě jedno ústřední téma, kterým byla úcta prezidentu T. G. Masarykovi. Ten zemřel 14. září 1937 a sletu se tedy nedočkal. Slet byl oficiálně zahájen 3. července 1938 těsně před třetí hodinou odpoledne. Slavnostní chvíle se účastnilo mnoho představitelů státu a jako první mohli vidět cvičení mužů, které bylo připravováno již na olympiádu v roce 1936. Cvičily samozřejmě také ženy, ale největší úspěch při prvním i každém dalším vystoupení sklízelo cvičení mužů, kteří svoji skladbu předvedli za zvuků skladby na motivy husitkého chorálu Kdož sú boží bojovníci a zakončili jej přísahou republice.
Počasí nepřálo
Sletové dny nebyly příliš slunečné, některá vystoupení se dokonce odehrávala za solného deště. To ale ani sokoly ani diváky neodradilo. Navíc do Prahy dorazily delegace hostů z Vídně, z Jugoslávie, Bulharska, Rumunska, Litvy a dokonce i z USA.
Cvičební program sletu byl ukončen symbolickým vystoupením jezdectva, kdy muži byli oblečeni do národních barev. I toto vystoupení proběhlo za hustého deště, nicméně sklidilo velký aplaus, zvláště když nakonec vytvořili na ploše právě státní vlajky.
Obrovský průvod Prahou a Den brannosti
Poslední den sletu, tedy 6. červenec 1938 už byl věnován průvodu Prahou a odpolednímu Dni brannosti na Masarykově stadionu. V průvodu šli také hosté z osatních zemí, a to včerně výpravy z Rakouska, které už tehdy bylo okupováno Němci. Jejich účast byla symbolická, lidé je vítali s úctou, ale v průvodu, kdy zástupci zemí nesli svoje vlajky, museli vídenští sportovci jít pod vlajkou s hákovým křížem, jak píše i Zlata Kozáková v publikaci Sokolské slety 1882 - 1948. Pro jejich bezpečnost tehdy byli doprovázeni policisty. Více než pětihodinového průvodu se zúčastnilo bezmála 74 000 lidí a vidělo ho kolem milionu diváků.
Den brannosti pak už patřil armádě, ukázkám cvičení, stavby mostu, výcviku koní a dalšímu programu. Nad stadionem se objevila také letadla, která jasně předvedla, že je armáda připravena bránit republiku. Šlo o více než 200 letadel!
Vyskytly se i problémy
I když byl slet ojektivně poznamenán mnoha problémy, jako byla nedostatečná organizace prodeje vstupenek, kontroly diváků, časové posuny jednotlivých vystoupení - a nakonec i nejasnostmi ohledně rozumně a čistě investovaných peněz, v Československu sklidil velké pochvaly. Jinak už o této akci psal samozřejmě říšský tisk, který v něm viděl provokaci.
Češi na to ale hned raagovali: „Patrně jim vadí červeň sokolských krojů, radostná nálada celého národa a hlavně to, že cizina uvidí, že národ, který oni líčili jako sídlo komunismu, kde se vláda drží terorem a soldateskou, kde vojáci žebrají, kde se žebrá na obranu státu, je vlastně národem silným, sjednoceným, s radostnou a zdravou mládeží a tělesně tak zdatný, že až rudnou závistí,” uvedl tehdy v reakci na rozhořčené německé články olomoucký deník Pozor.
Válce se zabránit nepodařilo
Ani demonstrace odhodlání a síly sokolů, ani ukázky připravenosti armády ale nemohly zabránit dalšímu vývoji situace v Evropě i v samotném Československu. V následujících měsících tak došlo k vyhrocení situace, podpisu Mnichovské dohody a nakonec i vstupu německého vojska na naše území. Většina sokolů se ani tehdy svých myšlenek nevzdala a pro mnohé z nich také válečná léta znamenala konec života.
KAM DÁL: Československá vlajka mohla být bez klínu. Ve hře byly hvězdy, kalich či kotva.
