Jeden z přeživších vězňů khmerských táborů smrti, později nazvaných vražedná pole, býval dříve policista. Revolucionáři jej donutili pracovat na rýžovém poli, klidně i 12 hodin s přestávkami na politická školení. Už tehdy byl velký hlad. Když policista dostal sladkou bramboru jako příděl jídla na den, schoval si ji pod polštář. Tam ji našel jeden z dozorujících Rudých Khmerů.
Obvinil policistu z krádeže a ten putoval do tábora. Jednalo se o ohraničenou část území, ve kterém probíhaly výslechy, mučení, popravy, kanibalismus. Tyto tábory nebyly většinou ani zastřešené, vězni leželi na zemi s rukama spoutanýma za zády, potřebu vykonávali tak, že se pokusili vyhrabat díru v zemi a poté ji zase zahrabat. Na stejné místo ulehli ke spánku.
Tuol Sleng
Nejhorším z těchto táborů měl být ten s názvem S-21, dnes je v prostorách tohoto tábora muzeum věnované khmerské genocidě zvané Tuol Sleng. Vězni zde byli mučeni tak dlouho, než podepsali vykonstruovaná obvinění, hlavně ze špionáže. Klidně to mohla být i špionáž pro KGB, co na tom, že byli také komunisté.
Po přiznání následovala poprava, ke konci khmerského režimu byl nedostatek munice, takže vězně podřezávali nebo ubili k smrti lopatami. Do tábora se dostávaly i malé děti, ty byly zabity hned po příchodu. Dozorci často jedli játra zdravých vězňů, mohl za to hladomor, ale i pověra o získání síly zabitého jedince. V tomto táboře bylo zavražděno více než 12 tisíc lidských bytostí.
Z mnicha tyranem
Jak vůbec mohlo dojít k tomu, že tak kulturní a vyspělý národ, jako jsou Kambodžané, poníží své lidi na úroveň pracujících zvířat bez jakýchkoliv práv? Pro odpověď musíme jít do minulosti. Sám Pol Pot nebyl typickým komunistou. Jeho skutečné jméno byl Saloth Sar, narodil se do elitní khmerské rodiny a podle tradice trávil část svého dětství v buddhistickém klášteře, kde žil s mnichy. Na studia byl poslán do Francie, kde poznal západní zvyky a kulturu. Kromě nich se setkal také s novými radikálními myšlenkami, které tou dobou byly populární, jako byl nacionalismus, marxismus a komunismus.
Myšlenka nacionalismu mu byla blízká, přece jen vyrůstal v prostředí, kde mu bylo vtloukáno, že Khmerové jsou výjimečný národ. Sarova rodina měla také vazby na kambodžského krále. Jeho bratr si prý nikdy nevšiml, že by jeho sourozenec vykazoval nějaké sklony k násilí. Sám Pol Pot si jednou o sobě zaznamenal do své vlastní Rudé knížky, kterou vydal po vzoru Maa, jistou zvláštnost. Popsal, jak byl v dětství tichý a s pokorou pozoroval život kolem sebe, také se vyjádřil ve smyslu, že nikdy nevedl interní monolog, tedy nikdy si nepokládal žádné otázky, jak to dělá většina lidí. Podle psychiatra doktora Artarita, který se otázkou Rudých Khmerů zabývá, vše nasvědčuje tomu, že měl narcistní poruchu osobnosti.
Rudí ďáblové z džungle
Další ideologií, která jej fascinovala, byl marxismus. Stal se členem Komunistické strany Francie. Když se vrátil do Kambodže, byl jedním ze zakladatelů místní komunistické strany. Ta byla zprvu plně závislá na rudém Vietnamu. Tehdy zuřila indočínská válka a kambodžští komunisté šli na pomoc Vietnamcům. Pol Pot pochopil, že jim však nešlo o nic jiného než o rozšiřování svého vlastního státu na úkor khmerských území.
Revoluce v Kambodži pro ně nebyla priorita. Byla to snad jediná komunistická strana, která podporovala krále Sihanuka. Tato podpora však později opadla, když si král znovu upevnil pozici a začal tvrdě pronásledovat všechny opoziční skupiny, včetně komunistů. Ti se nakonec uchýlili do džungle. Tehdy se objevil nový nepřítel – Spojené státy americké vedly válku proti komunismu. Pol Pot tehdy řekl, že v té době se kolo štěstěny otočilo v jeho prospěch. Tehdy začalo čtyři roky dlouhé peklo.
Jak fungoval režim Rudých Khmerů?
Zemi zachvátil chaos a vlády v zemi se chopil Lon Nol, původně ministr obrany v Sihanukově vládě. Lon Nol svrhl vládu a Sihanuk se dal na útěk. Přihlásil se k povstání proti nové vládě, které vyhlásili Rudí Khmerové schovaní v džungli. Jejich triumf nastal v roce 1974, kdy se rozhodli se zbraněmi v ruce chopit moci. Rudí Khmerové obsazovali města.
Z milionového Phnom Penhu vyhnali všechny obyvatele. Lidé, kteří nosili brýle, byli považováni za špiony a okamžitě stříleni. Ve městě zůstalo pár úředníků a nové vedení státu, který se přejmenoval na Demokratická Kampučia. Lidé otročili na rýžových polích, veškerá lidská síla se soustředila do zemědělství. V zemi nastal brzy strašný hladomor. Zotročení občané vůbec netušili, co se vlastně stalo.
Jméno Pol Pot nikdy neslyšeli, z rozhlasu k nim mluvila tajemná organizace, která se představila jako Angkar a jejímž hlavním vůdcem byl z kontextu vysílání jakýsi Bratr číslo jedna. To bylo jiné jméno pro Pol Pota. Lidé byli vražděni nebo umírali hladem a nevěděli ani proč. Život v Demokratické Kampučii byl antiutopistická noční můra, kterou by nevymyslel žádný autor sci-fi. Řádění Rudých Khmerů zamezili až jejich bývalí spojenci, vietnamští komunisté. Byl to tedy rudý Vietcong, který osvobodil Kambodžu od brutálního režimu. Pol Pot nebyl nikdy souzen, ukrýval se v džungli, obklopen svými věrnými. Podle nich nikdy nevyjádřil sebemenší lítost nad tím, co svým spoluobčanům provedl.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Na sklonku života bez domova: Nečekaný osud paní profesorky
