Hodnotit umění je věc zcela subjektivní, ale některé žebříčky naznačují, že se najdou filmy, jež u diváků beznadějně propadly. Nejde však o počet návštěvníků, a tedy vydělaných peněz ze vstupného, ale procentuální úspěšnost, vycházející z hodnocení filmových fanoušků na portálu česko-slovenské filmové databáze. Jeden režisér s prestižním jménem si v tomto ohledu vysloužil nekompromisní vysvědčení hned u několika svých filmů. O koho jde a jaká další díla si vysloužila spíš kritiku než pochvalu?
Guru špatného filmu
Řeč je hlavně o režisérovi Vítu Olmerovi. Byť v jeho bohaté filmografii najdeme i velmi kvalitní díla, jako jsou Co je vám, doktore? či legendární snímek Bony a klid, nelze přehlédnout, že mezi třemi nejhůře hodnocenými filmy na zmíněné filmové databázi má zastoupení hned se dvěma snímky.
Konkrétně se jedná o komedii s Jiřím Krampolem v hlavní roli, která vznikla pod názvem Waterloo po česku. Absurdní snímek postavený na pěti povídkách, které Vít Olmer psal pro časopis Playboy, jsou přehlídkou nevkusu, amatérského hereckého projevu a pokleslého humoru. Krampol v pěti rolích možná zažil vrchol své kariéry, který nepřekonal pouze v televizním pořadu Nikdo není dokonalý, ale tento snímek si za rámeček rozhodně nedá. 8 832 diváků mu přisoudilo pouhých 6,7 %, což z něj dělá celkově druhý nejhůře hodnocený film.
Hned v závěsu se 7,1 % se nachází další dílo z pera Víta Olmera. Playgirls II jsou z roku 1995, navazují na film Playgirls, který vznikl ve stejném roce. Epos o prostitutkách, kde naplno září estetika devadesátých let, u diváků absolutně propadla. Oba snímky dosahují tak extrémní reputace, že jsou vlastně až kultovní. Hodnocení je však neúprosné a Vít Olmer z tohoto těžkého boje o prestiž nevychází vůbec dobře.
Panic je na nic
Žánr komedie je samozřejmě velmi těžká disciplína. Člověk se totiž často může smát v místech, kde nemá, a vypointovaný vtip se v kinosále nestřetne s pochopením u publika. Hrůzných 10 % si tak odnesl v žebříčku film Jaroslava Soukupa Jak ukrást Dagmaru. Pokus o parodii, která odkazuje na britského agenta 007, svou trapností dosahuje maxima. Postavy z filmů Zdeňka Trošky jsou vedle superagenta Vaška Hrušky postavami ze Shakespeara.
Nechtěnou trapnost zažili diváci také při sledování filmu Panic je na nic. Zoufalá rýmovačka v názvu měla pravděpodobně přilákat mladé teenegery, aby návštěvností zbořili kino a navíc si ze sálu odnesli kultovní zážitek s lehkou dávkou erotiky. To se však nestalo. Film absolutně propadl a dodnes je svojí zoufalou kvalitou na poli filmů pro mládež nepřekonán. Snímek nezachránila ani tehdejší hvězda pěvecké soutěže Superstar Šárka Vaňková.
Trošku filmů na konec
Speciální kategorií v české rybníčku kinematografie jsou samozřejmě filmy Zdeňka Trošky. Série Kameňák a Bobovřesky však slavily obrovský úspěch u návštěvníků a při hodnocení díla legendárního režiséra se ne vždy všichni úplně shodnou.
Velmi specifickým autorem, který své filmy vytváří doslova na koleni, je bývalý učitel Tomáš Magnusek. Pokus o sondu současného světa nevychované mládeže podnikl rovnou třikrát v sérii Bastardi. Magnusek se však ve své plodné kariéře nezastavil a podívat se tak můžete i na další filmové chuťovky jako Jedlíci aneb 100 kilo lásky či Modelky s.r.o.
Co se v českém prostředí obecně nedaří, je navazování na kultovní snímky, které většinou nemají dostatečně kvalitní pokračování. Po letech se tak oprášil příběh Dědictví s novým názvem, aneb kurva se neříká.
Podobně chtěl výše oslavovaný režisér Vít Olmer vydělat pokračováním úspěšného Bony a klid. Pokračování je spíše smutným důkazem, že už to prostě nepůjde. Film Saxana a lexikon kouzel z roku 2011 snad ani nestojí za řeč.
Zdroj: csfd.cz, Česká televize
KAM DÁL: Nejstrašidelnější les v Čechách: Les Bor je místo plné záhad a tragických událostí
