V souvislosti s holocaustem se mluví o mnoha zvěrstvech a hrůzách, které museli lidé prožít. A ti, kteří je přežili, si je nesli ve svých vzpomínkách až do konce života. Jen málokdy se však vzpomíná na okamžiky, které prožívaly a musely řešit jen ženy.
Soukromá záležitost se stala veřejným problémem
Právě pro ženy je po značnou část jejich života samozřejmostí měsíční cyklus, jehož součástí je menstruace. O této tělesné záležitosti se většině žen nehovoří příjemně. Odnepaměti jde o dny, které mnozí považují za natolik osobní, že by měly zůstat utajeny. To je možné v běžném životě, nicméně v okamžiku, kdy se z žen stala pouhá neosobní čísla v koncentračním táboře a vězenkyně bez jakýchkoliv základních práv, stala se i tato součást jejich života věcí veřejnou. Pro mnohé z nich šlo o tak velkou potupu, že se s ní nedokázaly vyrovnat.
Staré hadry měly hodnotu zlata
V táborech, do nichž byli převážně židovští vězni sváženi, chybělo jakékoliv základní hygienické vybavení, tedy i takové, které by mohly ženy v těchto dnech využívat. Ze svědectví přeživších žen je zřejmé, že se v takovém případě stávaly nesmírně vzácným zbožím kousky starých hadrů, které si dívky i starší vězenkyně uchovávaly doslova jako poklad. Dokonce se s nimi obchodovalo, nejednou došlo i k tomu, že se staly předmětem krádeže. Tak silná byla vůle žen zachovat si i v děsivých podmínkách koncentračního tábora alespoň zbytky lidské důstojnosti. Jinou možnost prakticky neměly.
Záchrana, nebo psychický teror?
Zajímavým momentem – a v tomto případě by se dalo říci, že i jistou záchranou – byla ztráta menstruace, kterou většina žen po několika měsících v koncentračním táboře zaznamenala. Na jednu stranu to mohla být určitá úleva, na druhou šlo o strašlivý pocit neplodnosti, s nímž se mnohé ženy jen těžko vyrovnávaly. Děsily se toho, že definitivně přišly o možnost jednou porodit vlastní děti, pokud přežijí kruté roky v zajetí. Dalo by se tedy konstatovat, že relativně vítězně z tohoto dilematu nevyšla žádná žena. Ta, jejíž cyklus pokračoval, se potýkala s mnoha problémy, které si neumíme představit, a ty ostatní se děsily neplodnosti. Proč vlastně u mnoha vězenkyň po příjezdu do tábora docházelo ke ztrátě menstruace? Ještě nedávno vědci prakticky jednohlasně zastávali názor, že šlo o vliv podvýživy a stresu. Dnes se ale i na tuhle kapitolu smutné historie lidstva dívají z jiného úhlu.
Všechno bylo zřejmě jinak
Podle výzkumu doktorky Peggy J. Kleinplatz, profesorky z Ottawské univerzity, začaly židovské ženy hned po uvěznění dostávat speciální polévku s přídavkem syntetických steroidů, které měly omezit jejich plodnost. Svůj výzkum zdůvodnila myšlenkou, že i v případě jiných podobných tragédií ke ztrátě menstruace u žen sice docházelo, ale nikdy ne tak rychle a hromadně. Pustila se proto do výzkumu, k němuž před ní ještě nikdo nepřistoupil, a výsledky, které později prezentovala, jsou více než zajímavé. Po rozhovorech s mnoha přeživšími ženami dospěla k jednoznačnému závěru, že nacisté cíleně přidávali ženám do polévky látky, které jejich cyklus zastavovaly. Některé byly dokonce přinuceny spolknout tabletku, po které jejich krvácení ustalo a už se znovu neobjevilo.
Výzkum zapadá do všech teorií
Studie doktorky Kleinplatz, ověřená výpověďmi bývalých vězenkyň, dokonale zapadá do schématu, v němž chtěli nacisté dosáhnout sterilizace židovských vězenkyň co nejrychleji, nejlevněji a hlavně plošně. Přídavek syntetických steroidů do polévky, kterou podle svědectví vyslechnutých žen nikdy nedostali muži a nedotkly se jí ani dozorkyně, by tedy musel být poměrně účinnou metodou, jakou mohli trýznitelé svých cílů dosáhnout. Na ženy měla tato metoda těžký dopad i v případě, že se z tábora shodou šťastných náhod dostaly, a získaly tak výjimečnou možnost začít nový život. Mnohé z nich, i když se jim postupně běžný cyklus vrátil, buď vůbec neotěhotněly, nebo v různých fázích těhotenství potratily.
Zdroj: timesofisrael, voi, psychologytoday
KAM DÁL: Brutální záchrana životů: Železné umělé plíce byly strašidelný přístroj.
