Pankrácká sekyrárna dnes slouží jako pietní místo, ze kterého jde mráz po zádech. Poctivě zrekonstruovaná katovna s původní gilotinou a dřevěnými rakvemi vás zavede na cestu do krvavé historie našeho národa. Od roku 1943 zde probíhaly popravy v nacistickém režimu. Končili zde většinou čeští vlastenci, odbojáři a lidé, kteří prováděli kriminální hospodářskou činnost. Všechny popravené má na svědomí jen jeden člověk se třemi spolupracovníky.
Svědomitý Alois Weiss
Všechno pünktlich! Nacisté svoje kruté jednání za druhé světové války schopně doplňovali precizní organizací veškeré vykonané práce. Od masových vražd v koncentračních táborech až po popravy v pankrácké sekyrárně.
Jedním z těch, kteří s ledovým klidem odváděli svoje krvavé povolání, byl Alois Weiss. Ten byl povolán z mnichovského popraviště, aby svoje zkušenosti využil v Praze. Vyžádal si tři spolupracovníky, kteří byli české národnosti.
Tento smutný fakt zrady byl po skončení války osudný jen jednomu z nich. Antonín Nerad, který byl původně odbojářem, se rekrutoval v nacistického konfidenta (agenta provokatéra), a zavinil tak smrt stovek lidí. Jeho poslední povolání na popravišti se nakonec stalo i místem jeho vlastní popravy. Byl však jediný, kdo byl z této party potrestán. Ostatní uprchli do Německa, a to včetně Aloise Weisse.
Přispějte mi na důchod!
Poctivý kat byl ve své práci opravdu unikátním případem. Jeho evidence poprav jsou strojově přesné a celý proces od jedné popravy k druhé trval, včetně uskladnění mrtvého těla do dřevěné rakve, jednu až dvě minuty.
Po válce se Alois Weiss dostal do sovětského zajetí, odkud byl následně propuštěn do Německa. Zde se bezpečně usadil bez hrozby odnětí svobody a rozhodl se pro jeden z nejtroufalejších činů. Správnímu soudu v německém Straubingu zaslal úřední dopis, kde vysvětluje svoji situaci.
V dopise konkrétně uvádí, že kvůli zrušení rozsudku smrti v Německu nemůže dále vykonávat svou práci. Reálně jeho povolání nikdo neukončil, a tak si nárokoval odpovídající mzdu a příspěvek na důchod. Tato drzá žádost o vyplacení nemalé finanční částky za 1 075 poprav byla zcela logicky odmítnuta. České úřady na základě dopisu vyzvaly německou stranu, aby celý případ prošetřila.
Německé úřady však vyšetřování odmítly se slovy, že Aloise Weisse nepovažují za nacistického zločince, ale pouze za úředníka. Ten tedy v klidu a bez trestu umírá v roce 1969 v Bavorsku. Jeho osud je z jedné strany příkladem krutosti nacistického režimu, na druhé straně je však až neskutečně troufalým důkazem úřednické preciznosti.
Dnes je pankrácká sekyrárna otevřena veřejnosti jako pietní místo, kde se můžete dotknout historie a připomenout si někdy těžko uvěřitelné příběhy z druhé světové války.
Zdroje: rozhlas.cz, holocaust.cz, axishistory.com
KAM DÁL: Johann Reichhart popravoval pro Hitlera i pro Američany. Nikomu jsem neublížil, hájil se kat.
