I když Richard III. nebyl právě tím následníkem trůnu, který by měl ke korunovaci ze všech svých příbuzných nejblíže, dokázal se jej intrikami, popravami a úskoky přece jen zmocnit. To jsou historicky prokázaná fakta, která nelze zpochybňovat.
Věrný svému bratru – dokud žil
V době, kdy byl anglickým králem jeho bratr Eduard, se zdálo být vše v pořádku. Richard za svého krále a bratra hrdinně bojoval, spravoval velkou část země, choval se tak, jak se od něj očekávalo. Za to také sklízel díky a odměny. Jenomže v době po Eduardově smrti v roce 1483 rychle došlo na pověstné lámání chleba.
Synovci se mu nehodili
Právoplatnými nástupci Richardova bratra měli být jeho synové, tedy Richardovi synovci – starší Eduard a mladší Richard. To se ale jejich ctižádostivému a mocichtivému strýci nelíbilo, a tak se pustil do akce. Nejprve bylo potřeba uvěznit a ideálně také popravit všechny spojence, ochránce a rádce bývalého krále, kteří by mohli chtít dohlédnout na správný postup v nástupnictví. Výborně se k tomu hodila záminka s údajně připravovaným atentátem na již mrtvého krále. Dolů šla jedna hlava za druhou...
Koho nepopravil, toho uvěznil
A pak tady byli ještě Eduardovi synové. Ti se ze dne na den ocitli v zajetí v Toweru, i když popravě patrně prozatím unikli. Ne tak už Alžběta – jejich matka a vdova po Richardově bratru – a její příbuzenstvo. Richard III. si zkrátka cestu na trůn doslova proklestil popravčím mečem, což svědčí o jeho povaze víc, než cokoliv jiného. Pořád se ale ještě nevypořádal se svými synovci. Jejich veřejná poprava by patrně byla moc i na muže, který tak razantně mířil na trůn. Přesto se mu podařilo vymyslet kličku, kterou je zbavil nástupnictví.
Hodilo se mu cokoliv
Vynesl na světlo fakt, že v době, kdy se jeho bratr ženil s Alžbětou, svojí druhou ženou a matkou obou mladíků (v té době již popravenou), žila i jeho bývalá manželka. A že tedy lze jeho druhý sňatek považovat za neplatný a jeho syny zbavit nároku na panování. Podařilo se. Na trůn usedl lstivý, zlý a zákeřný Richard III. A chlapci? I když jejich poprava veřejně neproběhla, od zatčení je už nikdo neviděl…
Tak docela ošklivý asi nebyl
A jak to bylo s jeho odpudivým vzhledem? Tady se pravděpodobně dějiny trochu mýlí. Důkladným studiem panovníkovy kostry, která byla náhodou nalezena na poněkud nedůstojném místě pod parkovištěm v Leicesteru, vědci sice zjistili, že král trpěl skoliózou, ale to je tak všechno. Jestliže je tedy například v Shakespearově díle popisován doslova jako lidská zrůda, jde již o velkou nadsázku. Naopak – jeho obličej byl s největší pravděpodobností celkem hezký, což by bylo v kontrastu s povahou, o které není třeba diskutovat. Snad jen jedno rameno měl níže než to druhé, ale to určitě není tak závažná deformace, které by se jeho poddaní děsili, pokud by šlo o dobrého a mírného panovníka. V Richardově případě se ale i malé pokřivení mohlo jevit opravdu děsivě.
Zdroj: wikipedie, ceskatelevize, novinky
KAM DÁL: Hitlerova vize Prahy: Výmysly nemocného člověka, židovské město mělo zůstat.